VÝTVARNO + FOTO

Je na čase

17. července 2015 v 15:56 | adhoc

S hyenama večer v parku

8. února 2013 v 21:11 | adhoc




Vymazlená fasáda

9. srpna 2012 v 21:37 | adhoc

Schodiśtě

22. března 2012 v 19:16 | adhoc
Chodba je nejukecanější část domu. Hned za vchodovými dveřmi napráská, jaká tu panuje nálada, co to tu bydlí za lidi, jak rychle nebo naopak úporně pomalu tady utíká čas. Chodba je jako ksicht. Když se vám oškliví, už se ani nesnažíte dostat se dál. Při hledání nového bytu mě tahle chodba dostala beze slov

Čekání na jaro

15. března 2012 v 20:36 | adhoc
Se zrzkama bloudíme Šumavou a netrpělivě čekáme, až se jaro probudí.....

Výtvarníci Milevska I.

25. ledna 2011 v 23:08 | Ina
Martin Panovec je autor, který má našlápnuto k dokonalému portrétu. Perfektní technika s nadstavbou osobitého výrazu vtáhne bezprostředně diváky do atmosféry díla se starcem, k němuž by velice dobře pasovalo moře. I když se motiv chová vůči celkové kompozici na některých parcelách obrazu trochu macešsky, výsledný dojem tím rozhodně nesnižuje. A doporučuji k zevrubnému zkoumání zejména oči. Ty v tomto případě nelžou.

I pro oko

27. srpna 2010 v 22:26 | Ina
Hudba umí být krásná i pro oko...   (Ina)
a

Potutelníci obecní

26. srpna 2010 v 21:49 | Ina

Mám ráda portréty. Vlastně ráda je fotím. Když ale dělám portrét v rámci rozhovoru, není to ono. Chybí tam přemostění, vztah. Cpu se do pocitů, abych z toho něco vykřesala, ale povede se to jen někdy. Na druhou stranu, je řada lidí, co mají natažený obličeje, který neříkají nic. Prostě nic. A to je materiál, se kterým se moc nenadělá. Takže miluju potutelníky obecný, sígry vnímavý, hajzlíky neklidný, ulítla netradiční, hady svérázný... To je matroš. To je potrava pro objektiv. S tím už se dá něco dělat.  (Ina)

Zahrada jak od Trnky

23. srpna 2010 v 22:39 | Ina
Někdy začátkem léta jsem byla pozvaná na párty. Konala se v zahradě a já si říkala, jak budu trpět. Nějak to nemusím. Pak jsem ale přijela a uviděla tu zahradu. Trávu divokou a neučesanou, luční kytky, který nikdo neplenil žádným chemickým sajrajtem. Schody a starý podstavce soch obrostlý mechem, cesty z kamenů, kterými srdnatě prolézala tráva. Byla to přesně ta zahrada, jakou jsem vždycky hledala jako malá za obrázky pana Trnky. Chyběl tam už jen ten nemožně namyšlenej kocour.  (Ina)

Ventily I.

15. srpna 2010 v 21:57 | Ina
Dnes jsem nepřemýšlela. Ventilovala jsem hlavu. Nebo filtrovala, jak chcete. Hrála jsem si s fotoaparátem, protože jsem měla možnost zkouknout z terasy nádherný divadlo. Sice herci trochu pompézní na můj vkus, trochu přehrávali, trochu sjížděli k exaltovaným projevům. Přesto, byl to poutavý kousek. A finále nemělo chybu. A protože jsem tomu kouzlu - prkencoznamenajísvět - propadla, udělala jsem si pak soukromé divadlo jako přídavek. Obojí je v galerii pod Skobou . Ventily I. a II.  (Ina)
 
 

Reklama
Reklama