Cesty jsou ventil. Na všechno. Vedou někam. Vedou někudy. Dokážou odfiltrovat tuny svinstva, které se nahromadí, když je člověk delší dobu na jednom místě, delší dobu se stejnými lidmi. Cesty dokážou nadopovat euforií z prostoru, ze svobody. Tohle tě jednoduše nepotká na každodenní šňůře do práce a zpátky. Prostě miluju dálky a cesty.
REPORTY
Zahořany - Kovářov
5. dubna 2011 v 23:31 | adhocChaloupka
27. srpna 2010 v 21:39 | InaByli jsme pozváni na chaloupku. Abychom vyvětrali a pookřáli. Tak jsem čekala zkřížené meče nad krbem z prefabrikátů, kolo od vozu na stěně stodoly, výstavu hrnků s uraženými oušky, čápa - jako živýho, který stráží zahradu a kočárek, ze kterého řvou pelargonie všech barev.
Vejšlap a stigmata závisti
21. srpna 2010 v 21:29 | InaNejsou dveře jako dveře a okna mají taky velmi rozdílnou atmosféru. Miluju okna, co vyzývají, provokují, okna, která nutí zvědavce přemýšlet, kdo za nimi bydlí. Stejné je to s dveřmi. I když mě nejvíc fascinují stará oprýskaná vrata - s klikou, která dá jednomu pořádně zabrat, narazila jsem na vejšlapu na nádherný neoprýskaný dveře.
V pekle neshniju, ale nejsem ryzího charakteru
23. července 2010 v 21:11 | InaČtvrtý ročník multikulturního festivalu Jidášův plácek se v sobotu 17. července uskutečnil v Milevsku už počtvrté. A co se týče výhledu do budoucna, jak tvrdí jeho organizátoři Michal Kupec a Ondřej Nečas, nepřestanou, dokud "Jidáš" nedosáhne Kristových let. Kolem akce se kromě obou jmenovaných motá řada dalších lidí. Bez jejich pomoci by prý kluci byli nahraní. K upevňování tradice přispívá také milevská radnice, která projekt finančně podporuje. A důležitou roli v bytí a nebytí Jidášova plácku hraje i majitel Steakhousu Na Palubě, Hanuš Vála, který tomuhle kulturnímu mihožení poskytuje potřebný prostor.
Zde hledá