AD HOC - Články

Něco

Tue, 01 May 2012 21:39:22 +0200

Rozdělím se s tebou o noční běsy. S myšlenkou na poslední dny svýho táty nastartuju radost. Juchanda až do rána za ústavní zdí.

Nic k ničemu.

V tunelech procitání páchne maso pro potkany. Těch, co se přes koleje nedostali. Ani převozník už o ně nestál.

Samotu vyhaslým.

Za čarodějnicemi přitančí bouřka. Jsem vyprahlé zápraží, co na ní čeká. Do plechovky od olejovek chytám první kapky.

Moře k oceánu.

V řece pantomimy dopluju do Tramtárie. S koutky mírně zdvihnutými k úsměvu. V blbý naději jako léta před tím.

Nic není napořád.

Popel k popelu.

A ve mně dohasíná.

Schodiśtě

Thu, 22 Mar 2012 19:16:38 +0100

Chodba je nejukecanější část domu. Hned za vchodovými dveřmi napráská, jaká tu panuje nálada, co to tu bydlí za lidi, jak rychle nebo naopak úporně pomalu tady utíká čas. Chodba je jako ksicht. Když se vám oškliví, už se ani nesnažíte dostat se dál. Při hledání nového bytu mě tahle chodba dostala beze slov

Čekání na jaro

Thu, 15 Mar 2012 20:36:13 +0100

Se zrzkama bloudíme Šumavou a netrpělivě čekáme, až se jaro probudí.....

Vzkaz

Tue, 28 Jun 2011 01:07:42 +0200

Žádný

Wed, 01 Jun 2011 22:33:32 +0200

Posadili mě k partu

který by nezahrál ani Chopin

Srovnej si děvče prsty

tahle romance chce cit

Co s tím

když mě takové věci

celý život

obloukem míjejí

s pedálem sešlápnutým k zemi

tluču do kláves pěstmi

No vidíš,

všechno se dá naučit

Zaklínadla

Fri, 20 May 2011 22:43:23 +0200

Mysleli jsme, že je to ztráta času. Naruby prsten s kamenem udělal do tváře rýhy. A zatímco paměť podtínala v lese nejvyšší stromy, tančily kolem nás subrety s vykasanýma spodničkama. Holky od půllitrů se leskly na slunci a v lese kňučela sekyra. V kornoutu rovnováhy se zdály stíny jasný. Kdo je čí - a na čí straně. Nařezávala jsem šlachy k rannímu uléhání. Proč balancovat nad rozedmou slasti. Skočili jsme do ní přímo a bez vteřiny zaváhání. Kim mi beas tre dof. Zaklínadlo, kterýmu si ani ty sám nerozuměl. Ale fungovalo. V jícnu se nejlíp poznáš, tím otvorem se vyškrábeš za světlem, jen když ti to dovolím. Měla jsem všechno předem daný. Až do doby, než ses znovu objevil.

Na psí bobky bych přísahala, žes to byl ty. Ať si krávy na louce třeba hlavy ukroutí. Kašli na polemiky a sáhodlouhé proslovy.

Kim mi beastre dof.

Dnes jako nikdy. Vezmi si na mě pilu, zatáhnu rolety.

Množ se, a mě vynech

Wed, 18 May 2011 00:12:18 +0200

Vyklikám se z obvyklostí

a vyentruju z tvých představ

Pochybnosti se ani nehnou

a ve mně je země

s malachytovými oblázky a havraními křídly

Do hlavy marně šroubuju úchyty pro svatozář

(Tys tomu zase dala.)

Jsem duševně v gala a nemíním se usmýkat žalem.

Cpu se vepřovým stejkem a s cejchem

- Poprdelidvacet -

se stíny začínají ztrácet

Ještě trochu hořčice a kečupu z tuby

pleas

Smíření je jako písek

co skřípe mezi zuby.

a pitralon

Sat, 14 May 2011 00:35:15 +0200

Šneci se dneska schovali do ulit. Mají recht. Kdo ví, co z toho vzejde.

Poluce

Thu, 12 May 2011 22:35:16 +0200

Bruslím tak jednou do týdne a mimoni zůstávají nad věcí.

Taky si mohl říct, že na to nestačíš.

Dřív, než ses položil

na pánev

a velmi horký olej...

O velbloudovi

Tue, 03 May 2011 23:22:10 +0200

Nevěra je zvíře. Je jedno, jestli tíhnete spíš ke psům nebo kočkám. Prostě tohle zvíře stojí v kuchyni, ložnici, nebo obýváku a sežere, na co přijde. A vy máte ještě pořád snahu se domluvit s tím, který je tam s vámi a kterého jste si chtěli na nějaký čas přivlastnit. Nemáte ani páru, že věčnýma diskusema o ničem to zvíře vydatně krmíte. A nedej bože, když obohatíte jeho stravu pochybnostma. Nevěra je rozmar a právo z lidského hlediska na ní máme všichni. Vynechejme pokrytce, kteří se křižují před špatně zavěšeným křížem, že ONI by nikdy. Ale jo. On by každý. Kdyby byla příležitost. Takže to zvíře buď svěříme do péče někomu jinýmu a necháme to vývoji, nebo budeme dál diskutovat. A tím betonovat cestu k rozchodu.

Nejde být věrný. A je nemožné říkat, že nikdy nebudu nevěrný.

Jde jen o to, jestli máme dost sil, abychom se z momentálního zvířecího obludária vymotali. Asi nejlepší proto bude, když to necháte plavat. Případně si z aktuálního soupeře uděláte přítele. Potom protivník nemá šanci. V oboře zvířecích potřeb najde každý tu svoji. A jestli ne, pak ENŠULDIGUNG, ale není mu pomoci.

Když tě někdo podvede?.....................

Podveď ho taky. Určitě neskákej z mostu do Vltavy. Jednoduše si to taky prubni. A možná zjistíš, že to ten chudák vůbec nemá lehký. No, a když k tomuhle cesta nepovede, tak ať si hodí korunou. Já, nebo ta druhá. Jak jednoduchý.

A já jdu přidat seno velbloudovi.

Buldozer v akváriu

Tue, 26 Apr 2011 22:03:34 +0200

Ve skleněných karafách se zlatými zátkami chrní minulost stočená do klubka zmijí. Neodvíjím polemiku o zimním depresení a netrpím hysterií. Šlapu si při maratonu na tkaničky. Přežraný je čas. Ne my. Ten všechno sviní.

Za pasem tlustýho hrocha u vchodu do lampárny se houpe zbraň. Víš, že to takhle pokaždé končí a skřípeš víčky. Drž hubu. Ten vzlyk si schovej na příště. Přeskakuješ kabely na podiích, abys v sobě vypustil lovecký psy. Znají tě.

Světlem tmu neumyješ. Zbavuješ se drápů a zuříš. Vykuchaná sebelítost tě svádí jak děvka z klubu U Adiny. Taky to podělala. Vrzneš si s jinou. Na tuhle strunu nehraj, mácháš mi pěstí před nosem. A čumíš na hodiny.

Nevím, co z toho bude. Odpovídám opatrně kámošce, co žasne. Kdybych tě nechtěla, mám ztratit slovo. U tebe pro ni. Hlavou se mi honí ten včerejšek. Kdyby jen věděla. V obojku uvízly nehty a bílá pěna od huby. Stejně jako vloni.

Balíš a já dopíjím. Napružená jako struna. Vzduch se nehne. Ani ty modrý pantofle nemlaskaj o lino jako jindy. I ručník ze sprchy už zmizel. Opozdilci táhnou pod oknem. Náklaďák zařval do svítání a na zemi je kaluž trpký bryndy.

Práskneš dveřmi.

Karafy cinkly o napružený vzduch a strach se rozletěl na všechny světový strany.

Do přiznání času dost.

Zatím to děsně bolí.

V říši ptáků

Wed, 20 Apr 2011 22:48:17 +0200

Tenhle text jsem napsala pro kapelu Motorband, se kterou zpíval ještě v té době Kamil Střihavka v Teplicích. Máča Matejčík mi pokaždý přinesl nahranou kazetu, kde kluci do hudby zpívali bla bla bla a chtěl text pokud možno do druhýho dne. V říši ptáků je jeden z mála textů pro Motorbandy, co se dochoval v nahrávce. P.S. Chtěla jsem tak velkou oklikou poděkovat za koment Shav...

http://www.youtube.com/watch?v=l4dO0SmIWNQ&feature=fvwrel

Nojo, no

Mon, 18 Apr 2011 23:27:39 +0200

Když se přidáš ke stádu

Když souhlasíš bez výjimky

Když bereš co se nabízí

Když jdeš kam tě posílají

Když děláš co se musí

Když tančíš jak pískají

Když mlčíš ze strachu

Když řveš bolestí

a souložíš

pro radost

zármutek

nebo pobavení

těch druhých

Jsi NIC.

Provazová lávka

Fri, 15 Apr 2011 00:41:35 +0200

Nešmíruju tě po špitálech

a netrhám tvý fotky na puzzle

Uneseš i tringelt, když na to přijde

a schováváš modrou pod okem

Na stromech roste rákosí, ptáci mutujou

a ryby se dnes postí

už neberu vážně ty tvý esemesky

Cintáš nesmysly jako opruz u benzínky

co čeká na třináctky s rozevřeným poklopcem

a je na blondýnky

i když má večer co večer pod sebou černou

Alespoň dnes mi proboha nelži

Zašlápnu vajgla u bytu číslo dvacet čtyři

Dalo mi práci

odlepit tě od tý jehly

V kašně u starý pošty tančí mrtvý labutě

a v Zelený ulici se procházejí bezhlaví pávi

Dnes to ještě to nezabalím

dnes ještě ne

a ty běž na kutě

Ve městě rozpáleném

Tue, 12 Apr 2011 01:23:24 +0200

Štěpím se v prostoru vedle tebe.

Malé částečky plují vakuem nedokončených vět

Ema má mísu s masem

a pitvu showmana dokončí

Alenka s píšťalkou za opaskem

Na stěnu kostela močil pes. Schlíple pak poslouchal výčitky svého pána, rozhlížejícího se kolem. Jestli to fóóópa probůh nikdo neviděl. Pes nechápe rozčilení ani smutek, ale přesně ví, v jakém úhlu mají být v takovou chvíli svěšeny jeho uši a jak matně lesklý má být jeho pohled.

_________________________________________________________________________________________

Štěpím se v rytmu zběsilé samby

a vidím jako tenkrát mámu s očima vytřeštěnýma

- jen dítě neudělej to, co chceš udělat

a malé částečky přikyvují

zatímco já spěchám udělat to, co nemám udělat

_________________________________________________________________________________________

Potkala jsem list obarvený stářím. Seděl odevzdaně na lavičce, kterou jinak používají milenci k muchlování. Žebry mu procházel vzduch. Jako když žába zvedá oči k poslednímu koláči měsíce, protože ví, že v úplňku natáhne stehýnka. A list celý smutný dopadl tiše k zemi.

________________________________________________________________

Štěpím se v zájmu seberealizace

A dotčeně vyzouvám boty na návštěvě

u tvý starý tety

Má věčně naklizeno,

že by bylo blbý jí našlapat

_________________________________________________________________

Ještě jednu takovou a můžeme to zabalit. Celej svět. Co celej svět, celej vesmír. Policajt zatím maluje kolečka do notýsku a tváří se, že píše. Tak mi vysvětlete, proč jste chtěla skočit. Dlouze se zadívá někam za mě. Taková pěkná ženská. A podrbe se pod poklopcem. Zvedám prostředníček.

_____________________________________________________________________________

Štěpím se pro tebe

aby ses necítil tak malý a beznadějný

Skládám devátou symfonii

protože jde lehce od ruky

a světe div se

ty konečně usínáš

propocený zážitky

touhou po úsvitě

Nesoulad

Wed, 06 Apr 2011 23:24:20 +0200

Z oprejskaný pánve snídani na vidličku

V nastálém bezvětří se list tiskne

k vlhké tabuli okenního skla. A topoří

Syrově vysmátá do černýho flauše peřin

polykám lógr poslední lefly normálního kafe

a opíjím se

svěžím rytmem krup velkých jak vejce

virblujících o římsy oken

(Nabídni angažmá, PROSÍM, i týhle slotě)

S tkaničkou kolem krku

kývu bing-bongo-benge nohama pod trámem

- Ty tvý magoroviny. Kdo by to vydržel -

(Hajzle) špitnu si pro sebe

a neopouštím svůj těžce nabytý úsměv

Společně tě pak vyprovázíme k domovním zvonkům

Ó Majn Líbling

oběd už si laskavě domluv

raději někde jinde

Zahořany - Kovářov

Tue, 05 Apr 2011 23:31:14 +0200

Cesty jsou ventil. Na všechno. Vedou někam. Vedou někudy. Dokážou odfiltrovat tuny svinstva, které se nahromadí, když je člověk delší dobu na jednom místě, delší dobu se stejnými lidmi. Cesty dokážou nadopovat euforií z prostoru, ze svobody. Tohle tě jednoduše nepotká na každodenní šňůře do práce a zpátky. Prostě miluju dálky a cesty.

Malý syndrom

Tue, 05 Apr 2011 22:58:37 +0200

Když padáš, nemusí to být na dno

Když stoupáš, nemusí to být na vrchol

Někde mezi tím je všechno

i tvé soukromé peklo

všichni ho platíme

všichni si ho hýčkáme

všichni ho známe

A jsme přesvědčeni,

že je to ten jediný možný prostor

k přežití tady na zemi

Všichni se ho proto vší silou držíme

všichni se o něj bojíme

a jsme schopni udělat bez váhání cokoliv

jen aby nám ho PROBŮH

a prokristepána

jednou nesebrali

Blbá vzpomínka

Tue, 05 Apr 2011 00:33:37 +0200

Nemám alibi

na kůži pod nehtama

prodala jsem odpustky

za deset jointů mařenky z nevímodkud

Včera se sypala noc

a já srkala pivo z plechu

jako když slejzal Brejlovec Tisou

Tehdy jsme se sjeli pod kopcem,

že přijde i Materhorn

Zbylo nám po něm lano, brejle

a kříž pod převisem

tam co padá noc jak krevní plazma

do tlamy vlkodlaka

Už se mi necpi do života

mám svýho dost

a hory na háku

a řeky u zadku

a na krku tu kůži pod nehtama

Tak za sebou zavři

a bez blbých poznámek

o životě

rychle vyčachtej

Jarní

Fri, 01 Apr 2011 21:17:42 +0200

Už zase bolej nohy

od cest kde rána nekončí

ani vzpomínkám

puchýře neodpustí.

Podběrák natrpklých ironií

okradl ryby o všechny šupiny.

Nejsme tam, kde jsme byli

před funkcemi, známostmi

zborcenými hřbety

a zastřešenou terasou

se surfíniemi

To jen ty setrvale

přivíráš oči

bezpochyby věrný

svý fantas magorii

Dohopsám k tobě ostřicí

a vodou z čutory

vydrhnu z očí šminky

Vezmi si mě nahou

mezi oblázky

slíbej z mý kůže

všechny jinovatky

Třeba ještě jeden

podělanej čundr

s tebou

přežiju.