Září 2017

Petře 050917

5. září 2017 v 21:50 | adhoc
Neříkej mi, že jsem na tom líp.
Každá na svým ostrově,
chováme podebrané emoce,
a smutky ve snopcích přání
se suší do rozpadu,
abychom z nich jednou uvařily téé.
Ty mně a já Tobě.
Nestíhám tvé výčitky
a dneska jím a piju potmě.
Mé zběsilosti ti vhánějí touhu
do žil na spáncích
a kopyty píšou vzkaz:
Ino, probuď se!
Rozmažu slzama oční stíny
a ředím svý dvě deci
(do nebe volající škoda…)

Trochu nepohodlné, že?
Zůstaň ve mně.

Třeba se zase někdy setmím.