Říjen 2016

No a co

11. října 2016 v 22:31 | adhoc
Zase mě zabila
jedna jediná kapka nostalgie
přešla přes zelenou, aby se rozeběhla se do červený
jako splašená kráva,
co zapomněla na svůj věk
Přiměřeně s výčitkama v zádech
kde se míhá jen stín řas panenek bez očí
Kdo komu a co
zkouška na oko
Výzva, ať upadnu naznak
(s metaforou úsměvu)
od ucha k uchu,
kterou si jako jedinou
odečítám z daní
Zapráskaná od hlavy k patě
vzpomínkama na tebe
dávám té přecitlivělé svini šanci
stejně jako tvým prstům na strunách kytary
když děti usnuly
a v Císařským měli zrovna zavírací den

Co je to za padělek….!???
Vždyť říkám,
od ucha k uchu..