Tak nějak

8. července 2016 v 0:31 | adhoc
Už mě tráva nezebe, jak při tkaní pavučin, když ještě cesty nevedly nikam. Je vyprahlá a rosu vpíjí kořeny starých bodláků. Už nikdo nešílí, když upouštím krev z řečiště žil. Máma s tátou se ze svého nekonečnýho mejdanu nikdy nevrátí a černobílý svět zaplevelily pestré kostýmy vyžraných maškar. Shýbáme se pro vzkazy, určené někomu jinému a zlomení na kolenou řveme do zrcadla - vstávej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama