Nevím

6. dubna 2016 v 0:00 | adhoc
V nepříčetnosti a smutku jsme práskali dveřmi. I těmi polstrovanými. Dlažební kostky vyrvané z kořenů sebekázně, ruské kolo obtočené samotou a přiškrcené davem čumilů. Jízda pod panským dvorem naslepo. Imervere happy.


Poráželi jsme mantinely soucitu. (A že jich bylo.) Na nádražích jsme snili o pokoji s terasou. Unášel si mě kdykoli padl soumrak nad obočím mýho táty. Vracel si mě zpět, až když přešla vichřice a monzunové deště ve tvých očích. S póry olepenými potem a doteky. Ztracení se nás ptali na cestu a my, střízliví koncem, vytahovali mapy.

Byla chyba přivést mě po jízdě ke tvý famílii. Rozcuchaná svobodou, rozčtvrcená touhou a jednou nohou ještě na stupačce. Za oknem se rozsvěcela zlomyslnost a ty ses usmíval jako vypůjčenej. Straky u stodoly blinkaly zmateností.

Nasadila jsem si přilbu a naší on the Road korunu.

Buď je cesta, nebo není nic.

Tak jsem přidala plyn.


Promiň.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. dubna 2016 v 0:01 | Reagovat

Plynem proti zlomyslnosti... Dobré! A myslím, že přilba se bude každopádně hodit :-).

2 Petra Petra | 3. května 2016 v 4:58 | Reagovat

Velmi osobně mě oslovují tahle slova.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama