Nora

4. dubna 2015 v 0:20 | adhoc |  VENTILY
Říkals, nebrzdi. A myslel jsi, přidej. Přitom jsem stála pevně na zemi. Když jsem slezla skálu, co jiní obešli, vybrali nás dva. Já pár let k dospělosti a ty doma tři děti. I oko se zakalilo při vzpomínce na ně. Mně se jen hlavou honilo, jaký má vlasy ta tvoje. Nemělo význam spřádat nějaký plány. Do příštího dne zbývalo šest hodin.


Uzamknutá ve spacáku pod nejvyšším vrcholem český pustiny, jsem počítala lampy tělocvičny. Zrezivělý a svěšený stářím. Kafe namíchaný s rumem, slaný tyčinky a špinavý šmouhy na okně mazlily měsíc. Do stanice poprvé vedou hodně udýchaný schody. Mluvil si pořád dokola. O mých očích a o svý volnosti. Vedle nás svištěly kulky a bořily se do měkkých tkání. Srdce na hadr.

Nechci.

Slova někdy působí jak karabina zaseknutá v zádech.
V podbříšku rajtovalo ruský kolo a můj zánět cynismu se probudil - Nesnáším navlhlý chlapy. Přestal si s přikrýváním. Lampy nade mnou jen polkly. Někde daleko usínal skutečný objekt mý touhy. Zkus to a rozjezdím ti ho zuby. Nepřeháněj. Skoro dotaženej do poslední doby. Jak partitura slepce nadanýho k zešílení.

Tak co, kdybychom dokončily ty mapy.
Hlavně, prosím povol.
Já pak doberu.
A slezeme současně.
Zbývají už jen dvě hodiny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. dubna 2015 v 9:55 | Reagovat

Srdce na hadr
a hadr na hlavu.
Ač neplavec,
v očích i v měkkých tkáních
si rád zaplavu,
i když se připozdívá.

Chvíli nahoře a chvíli zase dole,
jak už to na ruském kole
bývá :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama