Květen 2014

Kam se cit neprokope

25. května 2014 v 0:53 | adhoc |  ŠUPLÍKOVKY
Přešlapuju nejistě u dveří. Tak dlouho jsem za sebou táhla tmu, že světlo zdravím na půl huby. V množině géniů (už vím proč si je hledal od pasu dolů) se drží basa ještě dlouho po přípitku. Tvoje mamá vláčí tělo po mramoru v rytmu chodců dostižených sifyilídou a gigolo se lepí na její splasklou hruď, jakoby po ničem jiným nikdy netoužil. Sundávám klobouk vpašovaný mezi dárky vloni na Silvestra. (Pivo se točilo ještě v sedm ráno a ty ses ptal, kolikátého vlastně je. Natož abys věděl, kde se podává snídaně. A všichni tu blamáž zbaštili.)