Únor 2014

Sejmi mě

17. února 2014 v 23:22 | adhoc |  VENTILY
Natruc sobě, přistávám v kostele
tuším smutek v každým koutě tvýho těla.
Oči stepujou po zavřené zákristii
a Víra je už dávno někde na tahu.
(Nejspíš si to zase rozdává se Lží a ví Bůh, kdy přitáhne zpátky.)

Tak už jen pozdrav, mami

13. února 2014 v 17:55 | adhoc |  VENTILY
Nikdy mi to neodpustíš. A já, celá po tobě, nebudu prosit. I když to ve mně hnije jako vřed. Myslím, že ten večer nebyl ani v kalendáři. Nemohl být. Zavolalas jako obvykle, když se ti třeba ztratil prstýnek, nebo čaj proti nespavosti, abych přijela pomoct hledat. Co zase, mami? - Trochu jsem se škrábla a nejde to zastavit. Odvalila jsem stohy práce a řítila se večerem. Plyn sešlápnutý k zemi. Už ve výtahu mě potkala tvoje krev. Celé závoje jí byly. Na zašlých zdech, ze třetího patra do přízemí.