Nevěra je zvíře. Je jedno, jestli tíhnete spíš ke psům nebo kočkám. Prostě tohle zvíře stojí v kuchyni, ložnici, nebo obýváku a sežere, na co přijde. A vy máte ještě pořád snahu se domluvit s tím, který je tam s vámi a kterého jste si chtěli na nějaký čas přivlastnit. Nemáte ani páru, že věčnýma diskusema o ničem to zvíře vydatně krmíte. A nedej bože, když obohatíte jeho stravu pochybnostma. Nevěra je rozmar a právo z lidského hlediska na ní máme všichni. Vynechejme pokrytce, kteří se křižují před špatně zavěšeným křížem, že ONI by nikdy. Ale jo. On by každý. Kdyby byla příležitost. Takže to zvíře buď svěříme do péče někomu jinýmu a necháme to vývoji, nebo budeme dál diskutovat. A tím betonovat cestu k rozchodu.
Nejde být věrný. A je nemožné říkat, že nikdy nebudu nevěrný.
Jde jen o to, jestli máme dost sil, abychom se z momentálního zvířecího obludária vymotali. Asi nejlepší proto bude, když to necháte plavat. Případně si z aktuálního soupeře uděláte přítele. Potom protivník nemá šanci. V oboře zvířecích potřeb najde každý tu svoji. A jestli ne, pak ENŠULDIGUNG, ale není mu pomoci.
Když tě někdo podvede?.....................
Podveď ho taky. Určitě neskákej z mostu do Vltavy. Jednoduše si to taky prubni. A možná zjistíš, že to ten chudák vůbec nemá lehký. No, a když k tomuhle cesta nepovede, tak ať si hodí korunou. Já, nebo ta druhá. Jak jednoduchý.
A já jdu přidat seno velbloudovi.
Zde hledá
Žádný krasavec tohle zvíře není, ani žádná hebká ovečka na mazlení a umí zatraceně ublížit, ale už jsem viděl i o dost ohavnější a jedovatější exempláře.