Mysleli jsme, že je to ztráta času. Naruby prsten s kamenem udělal do tváře rýhy. A zatímco paměť podtínala v lese nejvyšší stromy, tančily kolem nás subrety s vykasanýma spodničkama. Holky od půllitrů se leskly na slunci a v lese kňučela sekyra. V kornoutu rovnováhy se zdály stíny jasný. Kdo je čí - a na čí straně. Nařezávala jsem šlachy k rannímu uléhání. Proč balancovat nad rozedmou slasti. Skočili jsme do ní přímo a bez vteřiny zaváhání. Kim mi beas tre dof. Zaklínadlo, kterýmu si ani ty sám nerozuměl. Ale fungovalo. V jícnu se nejlíp poznáš, tím otvorem se vyškrábeš za světlem, jen když ti to dovolím. Měla jsem všechno předem daný. Až do doby, než ses znovu objevil.
Na psí bobky bych přísahala, žes to byl ty. Ať si krávy na louce třeba hlavy ukroutí. Kašli na polemiky a sáhodlouhé proslovy.
Kim mi beastre dof.
Dnes jako nikdy. Vezmi si na mě pilu, zatáhnu rolety.

