Květen 2011

Zaklínadla

20. května 2011 v 22:43 | adhoc |  ŠUPLÍKOVKY
Mysleli jsme, že je to ztráta času. Naruby prsten s kamenem udělal do tváře rýhy. A zatímco paměť podtínala v lese nejvyšší stromy, tančily kolem nás subrety s vykasanýma spodničkama. Holky od půllitrů se leskly na slunci a v lese kňučela sekyra. V kornoutu rovnováhy se zdály stíny jasný. Kdo je čí - a na čí straně. Nařezávala jsem šlachy k rannímu uléhání. Proč balancovat nad rozedmou slasti. Skočili jsme do ní přímo a bez vteřiny zaváhání. Kim mi beas tre dof. Zaklínadlo, kterýmu si ani ty sám nerozuměl. Ale fungovalo. V jícnu se nejlíp poznáš, tím otvorem se vyškrábeš za světlem, jen když ti to dovolím. Měla jsem všechno předem daný. Až do doby, než ses znovu objevil.
Na psí bobky bych přísahala, žes to byl ty. Ať si krávy na louce třeba hlavy ukroutí. Kašli na polemiky a sáhodlouhé proslovy.
Kim mi beastre dof.
Dnes jako nikdy. Vezmi si na mě pilu, zatáhnu rolety.

Množ se, a mě vynech

18. května 2011 v 0:12 | adhoc |  ŠUPLÍKOVKY
Vyklikám se z obvyklostí
a vyentruju z tvých představ
Pochybnosti se ani nehnou
a ve mně je země
s malachytovými oblázky a havraními křídly
Do hlavy marně šroubuju úchyty pro svatozář
(Tys tomu zase dala.)
Jsem duševně v gala a nemíním se usmýkat žalem.
Cpu se vepřovým stejkem a s cejchem
- Poprdelidvacet -
se stíny začínají ztrácet
Ještě trochu hořčice a kečupu z tuby
pleas
Smíření je jako písek
co skřípe mezi zuby.

a pitralon

14. května 2011 v 0:35 | adhoc |  ŠUPLÍKOVKY
Šneci se dneska schovali do ulit. Mají recht. Kdo ví, co z toho vzejde.

Poluce

12. května 2011 v 22:35 | adhoc |  ŠUPLÍKOVKY

Bruslím tak jednou do týdne a mimoni zůstávají nad věcí.
Taky si mohl říct, že na to nestačíš.
Dřív, než ses položil
na pánev
a velmi horký olej...


O velbloudovi

3. května 2011 v 23:22 | adhoc |  ŠUPLÍKOVKY
Nevěra je zvíře. Je jedno, jestli tíhnete spíš ke psům nebo kočkám. Prostě tohle zvíře stojí v kuchyni, ložnici, nebo obýváku a sežere, na co přijde. A vy máte ještě pořád snahu se domluvit s tím, který je tam s vámi a kterého jste si chtěli na nějaký čas přivlastnit. Nemáte ani páru, že věčnýma diskusema o ničem to zvíře vydatně krmíte. A nedej bože, když obohatíte jeho stravu pochybnostma. Nevěra je rozmar a právo z lidského hlediska na ní máme všichni. Vynechejme pokrytce, kteří se křižují před špatně zavěšeným křížem, že ONI by nikdy. Ale jo. On by každý. Kdyby byla příležitost. Takže to zvíře buď svěříme do péče někomu jinýmu a necháme to vývoji, nebo budeme dál diskutovat. A tím betonovat cestu k rozchodu.
Nejde být věrný. A je nemožné říkat, že nikdy nebudu nevěrný.
Jde jen o to, jestli máme dost sil, abychom se z momentálního zvířecího obludária vymotali. Asi nejlepší proto bude, když to necháte plavat. Případně si z aktuálního soupeře uděláte přítele. Potom protivník nemá šanci. V oboře zvířecích potřeb najde každý tu svoji. A jestli ne, pak ENŠULDIGUNG, ale není mu pomoci.
Když tě někdo podvede?.....................
Podveď ho taky. Určitě neskákej z mostu do Vltavy. Jednoduše si to taky prubni. A možná zjistíš, že to ten chudák vůbec nemá lehký. No, a když k tomuhle cesta nepovede, tak ať si hodí korunou. Já, nebo ta druhá. Jak jednoduchý.
A já jdu přidat seno velbloudovi.