Buldozer v akváriu

26. dubna 2011 v 22:03 | adhoc |  ŠUPLÍKOVKY
Ve skleněných karafách se zlatými zátkami chrní minulost stočená do klubka zmijí. Neodvíjím polemiku o zimním depresení a netrpím hysterií. Šlapu si při maratonu na tkaničky. Přežraný je čas. Ne my. Ten všechno sviní.

Za pasem tlustýho hrocha u vchodu do lampárny se houpe zbraň. Víš, že to takhle pokaždé končí a skřípeš víčky. Drž hubu. Ten vzlyk si schovej na příště. Přeskakuješ kabely na podiích, abys v sobě vypustil lovecký psy. Znají tě.
Světlem tmu neumyješ. Zbavuješ se drápů a zuříš. Vykuchaná sebelítost tě svádí jak děvka z klubu U Adiny. Taky to podělala. Vrzneš si s jinou. Na tuhle strunu nehraj, mácháš mi pěstí před nosem. A čumíš na hodiny.
Nevím, co z toho bude. Odpovídám opatrně kámošce, co žasne. Kdybych tě nechtěla, mám ztratit slovo. U tebe pro ni. Hlavou se mi honí ten včerejšek. Kdyby jen věděla. V obojku uvízly nehty a bílá pěna od huby. Stejně jako vloni.
Balíš a já dopíjím. Napružená jako struna. Vzduch se nehne. Ani ty modrý pantofle nemlaskaj o lino jako jindy. I ručník ze sprchy už zmizel. Opozdilci táhnou pod oknem. Náklaďák zařval do svítání a na zemi je kaluž trpký bryndy.
Práskneš dveřmi.
Karafy cinkly o napružený vzduch a strach se rozletěl na všechny světový strany.
Do přiznání času dost.
Zatím to děsně bolí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | Web | 27. dubna 2011 v 18:39 | Reagovat

Jako obyčejně: Úsporné prostorem, ale bohaté jazykem i obsahem. Máloco stojí za to přečíst víckrát. Tohle jo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama