Vzali lidem Pána Boha a nic jim za to nedali

11. ledna 2011 v 0:34 | Ina |  NA POKEC
MILEVSKO - Děkan Jakub Berka se narodil na severu. Máme tím pádem k sobě na jihu blízko. A možná ještě blíž, než je barikáda mojí nevíry a jeho nakažlivá víra. Jakub Berka jako malý nechodil rád na půlnoční. Pak se do hry vložil čas. Všechno změnil. Pocity i postoje. Jakub Berka po studiích působil na Svatém kopečku v Olomouci. Dnes je souhrou náhod, které on nazývá cestami božími, děkanem milevského kláštera premonstrátů. A já jsem našla v dalekém Milevsku zvláštního spojence. A říkám si, bez jakéhokoliv směřování k víře, při střetu s tím charismatickým nositelem katolické víry, kdo jiný, když než on…

Jak jste prožili v milevském řeholním domě Vánoce? Jaká je štědrovečerní večeře. A dáváte si také s ostatními bratry premonstráty dárky?
        Mám Vánoce rád! Jsou to pro nás sice dny velkého vytížení, kdy se pořád pohybujeme mezi klášterem a kostelem, přesto se svátečnost neztrácí. Na štědrý den jsem dokončil poslední úpravy baziliky, připravil rekvizity na dětskou mši svatou a přemítal nad kázáním pro noční mši svatou. Dopoledne mě navštívili přátelé, byli prvními koledníky. Seděli jsme při čaji a vyprávěli. I první dárky se objevily. V 16 hodin jsem otevřel letošní Vánoce mší svatou pro děti u sv. Bartoloměje. Je to vždycky milá liturgie. Představte si, v kostele bylo asi 70 dětí. Mnohé si přišly pro malé pozornosti, které je v závěru čekaly. Po mši do sákristie vešli členové pěveckého sboru na stisk ruky. A pak už v klášteře ve třičtvrtě na šest jsme se pomodlili večerní modlitbu breviáře. Z kaple přešli rovnou do refektáře, kde po modlitbě byla večeře. Rybí polévka, bramborový salát a různé dobroty. Náš kolega Kosma je skvělý kuchař. Vždy připaví ukázkovou tabuli. Během večera zněly koledy, svítil stromeček, pod kterým byly dárky. Až nadešel čas, nejmladší člen komunity dárky rozdal.To bylo radosti... A byl tu čas se připravit na večerní a půlnoční bohoslužby.
Kde jste prožíval Vánoce jako dítě a jaké byly?
Pocházím z Krušných hor, narodil jsem se ve Vejprtech a do šesti let jsme bydleli v Přísečnici. Dnes je vše pod vodou, protože v roce 1968 se zde stavěla přehrada. Pak jsem dětství prožíval v Maštově, v městečku v  úpatí Doupovských hor. Vánoce jsem žil tak jako ostatní. Stromeček jsme s bráchou a s maminkou zdobili již 23. Tatínek přebíral gramofonové desky a hledal koledy. Vzpomínam, že měl úžasnou fonotéku. Jakmile někde v Suprafonu objevil koledy, hned jsme je měli doma. I první desku Linha Singers. Na štědrý den jsem se probouzel do svátečního rána. Jako kluk jsem obdivoval náš stromeček. Ve dne byl úplně jiný než onoho předvečera. Maminka vařila a vše připravovala pro štědrý večer. Díval jsem se v televizi na pohádky a bylo mi dobře. Až se setmělo, kolem sedmé hodiny jsme si sedli ke štědrovečerního stolu. Na stole nikdy nechyběl pecen chleba. Pak jsme šli do kuchyně, tatínek odešel, zazvonil zvonečkem (dodnes ho mám schovaný) a byly dárky. Moc jsem si s nimi vyhrál. Kolem desáté jsme, celá rodina, šli do kostela na "půlnoční". Ze začátku se mi moc nechtělo, ale postupem věku se to měnilo.
Jaký dárek jste dostal letos?
Dostal jsem několik zajímavých knih, dvě publikace o Mexiku, o Kristově koruně, nádhernou sbírku básní Vladimíra Holana a různé užitečné věci.
Jak byla letos navštívená vánoční půlnoční mše v Milevsku?
Letošní půlnoční byla klidná. Všechny lavice a židle nebyly plně obsazeny. Zdá se mi, že přicházejí jenom ti, kteří mají o tuto bohoslužbu zájem. Vždycky mě fascinuje soustředěnost návštěvníků během kázání.
Kdysi v devadesátých letech váš předchůdce děkan Kozubík na půlnoční údajně vytkl účastníkům, že se hrnou do kostela na půlnoční mši ale jindy tam cestu nenajdou. Jak se na to díváte vy?
Tenkrát měl pravdu. Dnes je situace snad trochu jiná. Počáteční euforie opadla. Myslím si, alespoň tady, že ti, kteří přijdou na půlnoční do baziliky, nejsou jen jednoročáci, ale ukáží se tu a tam i během roku. Minimálně na svatbách svých přátel....

berka
              Děkan Jakub Berka.                                                                           Foto Ina

A jaký byl rok 2010 pro zdejší farnosti?
Byl obyčejný, ale krásný. O Velikonocích jem pokřtil 3 dospěle a 3 děti. 12 dětí bylo u sv. přijímání. Učím na třech školách náboženství. Řada zajímavých akcí se dotkla celého regionu. Došlo ke třem personálním změnám. Noví kolegové přinesli nové impulsy. Žilo se nám a žije se nám dobře.
Jak se vyvíjí počet křtů a církevních sňatků ve srovnání loňska s rokem 2000 nebo 2005?
Pro vaši zajímavost, v roce 2000 bylo 17 křtů a 9 svateb. V roce 2005 bylo 11 křtů. Z důvodů rekonstrukce baziliky, kdy chrám byl uzavřený, se svatby konaly v okolních kostelích. V roce 2007 bylo 19 křtů, 11 svateb a 20 biřmování. Vloňském roce bylo 30 křtů, 8 svateb a 12 sv. přijímání. Samozřejmě,že nejde nikdy o množství.
Jaká je účast na bohoslužbách? Přibývá nebo ubývá u nás praktikujících věřících?
Ten stav je stejnavý. Kdo navštěvuje pravidelně bohoslužbu v Milevsku vidí, že je účast dobrá. Přibývá praktikujících křesťanů, čili těch kteří nejenom chodí do kostela, ale pravidelně přistupují ke svaté zpovědi a svatému přijímání.
V roce 1999, 2004 a 2009 proběhlo sčítání účastníků bohoslužeb. Ze srování let 2004 a 2009 byl patrný pokles, výsledky roku 2009 už zveřejnily pouze litoměřická a královéhradecká diecéze. Ostatní výsledky byly prohlášeny pouze za interní věc katolické církve. Probíhalo také ve zdejších farnostech sčítání a můžete říct, s jakým výsledkem?
Pravidelná účast v bazilice je 280 - 290 věřících. U svatého Bartoloměje 120 a to se držím velmi při zemi. O Velikonocích a o Vánocích je účast větší. Pokud beru v potaz všechny svátky a slavnosti, pak průměrná účast za neděli je 450 lidí.
Proč se podle vás situace za dvacet let svobodného působení církví nezměnila směrem k posílení víry?
Když uvážíte, že čtyřicet let před sametovou revolucí se víra potlačovala a zesměšňovala. Jakýkoliv náboženský projev se potíral. Není divu, že směřování člověka k náboženským věcem se zbrzdilo. Kde chybí jasné poznání, težko se vytváří vztah. Předchozímu systému se podařilo vzít člověku klíč k poznání Boha a ty následky jsou čím dál tím větší.
Neubírají katolické církvi na důvěryhodnosti kauzy se zneužíváním dětí? Škodí podle vás víc to, že se dějí nebo to, že se publikují?
Ubírají! A je to špatné. Neškodí to, že se publikují, ale že se to stalo. To nesmí být nikdy a nikde! Církev se za to omlouvá a dělá pokání.
Nevyřešil by se problém částečně zrušením celibátu?
To není otázka celibátu, ale krize člověka. Tak jako v manželstí. Přece nezrušíte manželství kvůli tomu, že na 100 sňatků je 65 rozvodů. Podstata kněžského celibátu je následování Ježíše Krista, který byl svobodný a který se obětoval pro lidi. Kněz Krista následuje...
Jaké jsou generační trendy u zdejších věřících? Převažují mezi mladými lidmi věřící z tradičních katolických rodin nebo se k víře přiklánějí i zcela noví lidé a v jakém množství?
Rodiče udávají směr svým dětem. Je-li v rodině zdravá víra je předpoklad, že další generace v té stopě půjde dál. Jistě, že převládají ti, kteří ve víře byli vychováváni, ale jsou i ti a není jich málo, kdo si dveře k Pánu Bohu našli sami. Nejde o množství, ale o kvalitu.
Vzrostl nebo ubyl za posledních deset let počet dětí docházejících na nepovinný předmět náboženství na školách v regionu?
To je relativní. Souvisí to i s úbytkem počtu dětí. Dětí, co chodí do náboženství není moc. Mnohdy je věcí rodičů zda chtějí, aby jejich děti poznaly základy víry. Pro zajímavost: na 1. základní škole máme 21 dětí, na 2. jen 9 a na gymnáziu mám 9 člennou skupinku. Děti chodí rády a já si toho moc vážím. Ba dokonce učím i ty, které jsem před mnoha lety pokřtil.
Nemáte pocit, že v dnešní přetechnizované době, kde není ani dostatek prostoru pro popovídání si s přáteli, pro četbu knihy, ztrácí pojem duchovno svůj původní význam a jak hodnotíte své možnosti ovlivnění současného stavu?
Je fakt, že žijeme v odosobněné době. Nikdo nemá čas, pořád se někam pospíchá. Hodně se mluví, málo se naslouchá. Co s tím? Klíč je prostinký: Musím zastavit čas! Nikdy nelituji času, který
jsem s někym prohovořil. Potřebuji s těmi lidmi být. Čas pro bližního pro mne není ztráta.
Jak nahlížíte na disproporci mezi úbytkem věřících, ale nárůstem duchovních ve stavu státních zaměstnanců - podle zdrojů ministerstva kultury konkrétně u římskokatolické církve z 3500 v roce 2000 na 4755 v roce 2009?
Zdá se mi, že tyto informace jsou neúplné. Myslím si, že by bylo vhodné se v této věci informovat na České biskupské konferenci. Ona dá přesné podklady.
Jak hodnotíte stop stav pro další přijímání duchovních do stavu státních zaměstnanců, na kterém se nyní stát s církvemi až do roku 2014 dohodl?
Odpusťte, ale nemohu tuto otázku zodpovědět. Neznám detaily této dohody.
Jaký máte názor na fenomény jako jsou například Facebook, další sociální sítě, internet jako takový?
Určitě kladný. Internet, skype, facebook - to je dobrá věc a já to užívám, ale nezapomeňme, že telekomunikační technika sice překlenula vzdálenosti, ale nevytvořila blizkost. Já s přáteli, kterým píši SMS nebo jsem na Facebooku, potřebuji mluvit, vidět je, slyšet je, s nimi se setkat, podívat se jim do očí, stisknout jejich ruku. To první je ťuknutí, to druhé je sdílení radosti, starosti, smutku a naděje.
Co byste poradil rodičům, kteří chtějí pro své děti nastavit kvalitní žebříček hodnot?
Chování dětí je odrazem nás dospělých. Jak jednáme my, děti to vidí. Slovo zní, ale příklad hřmí! Pokud se máma s tátou mají rádi, pokud mají úctu jeden ke druhému a čestnost a pravdivost má v rodině své místo, pak jablko nepadne daleko od stromu.
U duchovních se předpokládá, že jdou příkladem. Část milevské veřejnosti překvapuje, že se někteří vaši bratři věnují aktivně myslivosti. Jak to jde dohromady s přikázáním Nezabiješ?
Příroda je Boží stvoření predační a člověk je součástí predačního řetězce. Z titulu síly si z přírody bere. Myslivost není o zabíjení, ale o péči. Myslivost je od slova myslet. Správný myslivec myslí a přemýšlí o zvěři a přírodě jako celku. Přikázání nezabiješ se týká člověka. Pokud by se to týkalo zvířat, pak by všichni lidé museli být vegetariáni.
Jak byste zhodnotil význam a vliv řeholního domu premonstrátů, který v Milevsku od počátku devadesátých let působí a jaké vidíte perspektivy?
Kláštery od jakživa byly duší kraje.Milevský nebyl vyjiímkou. Bratři se zde po staletí modlili a obětovali za všechny bez rozdílu. My v tom chceme pokračovat. Svým působením na venek chceme pomoci dnešnímu člověku, aby se lépe žilo, aby jeho život získal na kvalitě. Posvětit život každého člověka. O tom to je.
Česká republika bývá označována za jednu z nejateističtějších zemí světa. Kde vidíte příčiny?
Ty příčiny jsou historické i faktické. Žádný systém nebyl církvi nikdy nakloněn, maximálně ji toleroval. V minulosti se náboženství zesměšňovalo, mezi lidmi je mnoho předsudků, řada lidí o víře žel nic neví. Leccos jsme pokazili i my svou slabostí a nevěrohodností. I předcházející režim se na tom hodně podepsal. Pána Boha lidem vzali, ale nic jim za to nedali. Slib velkého blahobytu se rozplynul.
Není pro vás služba v takové společnosti těžká a smutná? Jak vnímáte svoji misi na tomto světě?
Ta služba pro mě není smutná. Je jiná než bývala. Možná těžší, ale je to služba nadějná, pole neorané. Ale když se podívám zpátky, je na Kom a na Čem stavět.
Co byste zdejším lidem popřál do roku 2011? V paralele s někdejším rozdělením veřejnosti od pana děkana Kozubíka - měl byste jiné novoroční přání pro věřící čtenáře a jiné pro ty ostatní, nebo pro nás všechny stejné?
P. Metod to nemyslel zle, jen pojmenoval situaci. Pro sebe i pro vás mám jedno přání. Kdysi Benjamin Franklin napsal svým přátelům, Co darovat k Vánocům: "Nepříteli odpuštění. Příteli pozornost. Otci, matce velkou úctu. Sobě úctu. Všem lidem lásku." Vánoce jsou pryč, ale
mé přání trvá dál.
                                                                                       (Ina, lk)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama