Leden 2011

Neříkej, že nikdy

25. ledna 2011 v 23:40 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Někdy zakořeníme tak hluboko, že se už ani nedokážeme ohlédnout. Necháváme za sebou ten svěží průvan, kdy se míjely povinnosti s tím, co se nám právě chtělo. A čím víc se kořeny rozrůstají do šířky, tím víc ztrácíme sami sebe. Není to proti logice. Vše, co námi projde, odebere něco z nás. Děti, manželství, práce… Ten osobní růst, na kterém se tak rádi posilují ve svých úvahách psychologové, je jen zdánlivý. Pokud je samovolný - když se dokážeme nepustit kytary a odřených přání ani v padesáti, přestože nás okolí vnímá jako dospělé, pak je to fajn. Hodně špatný je, když se snažíme ze všech sil, aby nás okolí vnímalo jako dospělé a už si ani nevybavíme, jak vypadá kytara.
Pak stačí jeden hodně špatnej den. Den, kdy se všechno sere. Den, kdy nějakou náhodou zaslechneme známou melodii, zahlédneme obraz, který z paměti vyloví staré vzpomínky. A v tu chvíli stojí naproti nám v zrcadle někdo děsivě cizí. Odporný tím, jak žije, jak vypadá, co ctí. A říkáme si: Tak jsem nechtěl nikdy dopadnout. Nikdy. A když budeme mít hodně velkou smůlu a nebude nikdo po ruce, kdo by tohle objevování zastavil, pak už to není o ničem, jen o dveřích dokořán. Stačí udělat pár kroků, stačí nechat vodu, aby nás obejmula, vzduch, ve kterém se budeme vznášet. Stačí tak málo, abychom se toho přízraku v zrcadle naproti sobě jednou pro vždy zbavili…
(Ina)

Výtvarníci Milevska I.

25. ledna 2011 v 23:08 | Ina |  VÝTVARNO + FOTO
Martin Panovec je autor, který má našlápnuto k dokonalému portrétu. Perfektní technika s nadstavbou osobitého výrazu vtáhne bezprostředně diváky do atmosféry díla se starcem, k němuž by velice dobře pasovalo moře. I když se motiv chová vůči celkové kompozici na některých parcelách obrazu trochu macešsky, výsledný dojem tím rozhodně nesnižuje. A doporučuji k zevrubnému zkoumání zejména oči. Ty v tomto případě nelžou.

Tak nějak po svým

14. ledna 2011 v 22:30 | adhoc |  VENTILY
"Některé ženy jsou takové neupravené a pak vypadají jako, jako šmudly, nejsou špinavé, ale halabala oblečení, nekvalitní, vytahané, takové no, prostě neupravené." Tahle vcelku fundovaná kritika vypadla dnes v rádiu z jedné nejspíš velmi upravené moderátorky. Vybavila se mi v celé své kráse. Komentář později.

Vzali lidem Pána Boha a nic jim za to nedali

11. ledna 2011 v 0:34 | Ina |  NA POKEC
MILEVSKO - Děkan Jakub Berka se narodil na severu. Máme tím pádem k sobě na jihu blízko. A možná ještě blíž, než je barikáda mojí nevíry a jeho nakažlivá víra. Jakub Berka jako malý nechodil rád na půlnoční. Pak se do hry vložil čas. Všechno změnil. Pocity i postoje. Jakub Berka po studiích působil na Svatém kopečku v Olomouci. Dnes je souhrou náhod, které on nazývá cestami božími, děkanem milevského kláštera premonstrátů. A já jsem našla v dalekém Milevsku zvláštního spojence. A říkám si, bez jakéhokoliv směřování k víře, při střetu s tím charismatickým nositelem katolické víry, kdo jiný, když než on…

Sundej to

9. ledna 2011 v 23:58 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Budík koktá o půlnoci a revizor výčitek
nám prodá jízdenku tam i zpátky
za pár zdvořilostních frází

Pro Kristiána a tmu

3. ledna 2011 v 23:41 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Za tmou
se plazíme v šiku
nahým břichem ve vyhřezlých kamenech 
cestou bez konce