Ušišlánek a fronta na auta

9. prosince 2010 v 0:08 | Ina |  VENTILY
"Kdo na to jde od leŠŠa, koupí auto od eŠŠa," zní reklamní slogan na jedné z rozhlasových stanic. Namluvený dítětem, které nejspíš dostalo příslib doživotního zásobování sladkostmi, když to ušišlá jak nejvíc to půjde. Pokud ušišlánka slyšíte v průběhu jedné hodiny čtyřikrát, koledujete si o lehčí příznaky infarktu. U citlivějších povah může slaďoučké "eššššš" vyvolat i trvalý Herodesův syndrom. Jisté ale je, že i když na to půjdete od lesa, nepoběžíte zasaženi cílenou strategií autora reklamy úprkem pro auto. I kdyby se vám nakrásně válelo doma před Vánoci nepotřebných čtvrt milionu.

Využívání dětí v reklamách se objevuje v médiích zejména v předvánočním čase. Někdo to umí nastavit s citem, pak proč ne. Někdo by ale zasloužil pár facek. Šišlající chlapeček možná rozněžní seniory v pokročilém stadiu senility. Pokud ovšem mají být oni cílovou skupinou pro nákup automobilu, pak by měl autor téhle reklamy vrátit diplomy a možná i poslední vysvědčení ze základní školy.
Obecně se tvrdí, že špatná reklama je taky reklama. Jenomže ono "od leša" už je někde mimo schopnost rozpoznat, kdy i to špatné může být přínosné. A v uvedeném případě autor reklamy určitě neměl za cíl posluchače odpudit - aby si po otřepání řekli, že na tom sloganu přece jenom něco je. Jednoduše z nich dělá ještě větší hlupáky, než je sám.
O zneužívání dětí se mluví často. V kontextu s pedofily a jinou kriminální činností. Méně se už ale hovoří o zneužívání dětí v reklamách, ale také o primitivním zneužívání dětí vlastními rodiči. Třeba ve frontách v obchodě, u lékaře, na úřadech, u přijímacího pohovoru. Všude tam, kam si někteří lidé s sebou berou dítě jen jako plyšový talisman. Aby odbourali bariéry, ukázali sami sebe v lepším světle, vzbuzovali prostřednictvím dítěte soucit a získali co nejvíc výhod.
Myslím, že dotyčnému chlapečkovi "od leša", až doroste do dospěláckého věku, bude jednou za tuhle ušišlanou reklamu pěkně hanba. Pak se možná sám sebe zeptá, komu to vlastně sloužilo a k čemu. Samozřejmě jenom v případě, že není hloupost dědičná a jeho otcem není sám autor reklamy. (Ina)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 9. prosince 2010 v 1:17 | Reagovat

dobrej postřeh.. jen bych to doplnil, že je člověku na zvracení z těch dětí celebrit... :-D
a máš u mne odpověď :-)

2 Čerf Čerf | Web | 9. prosince 2010 v 10:01 | Reagovat

I když bych si rád namluvil, že na mě reklama nemá až tak velký vliv, nějaký podvědomý vliv určitě má. Kde má ale i zásadní vliv vědomý, to je v okamžicích, kdy mě něčím vytočí, pak jsem schopný natruc obcházet některé výrobky nebo obchody velikým obloukem. A přesně k takovým případům patří i zneužívání dětí, o kterém píšeš. Rozumím, že bez dítěte se těžko obejde reklama na plenkové kalhotky nebo na pribináčka. Rozumím tomu, když nějaká firma chce dát na vědomí, že něco je tak jednoduché, že to zvládne i dítě. Je dost reklam, kde účast dítěte má aspoň nepřímý obsahový smysl. Ale někdy jde o čistý  kalkul s emocí, o citové vydírání. A když něco takového na mě z reklamy zavane, má pak ŠŠŠe mnou taková firma na dlouho utrum :-).

3 ratuska ratuska | Web | 12. prosince 2010 v 22:36 | Reagovat

Tohle mi připomnělo jednu šílenou reklamu z rádia... Slyšela jsem ji jen jednou, ale v pěkně nevhodnou dobu. Nevím už, o čem byla, ale nějaké bejby tam povídalo snad něco o čurání :-D. Pořád dokola... Pořád dokola... A já stála zrovna v chodbě a snažila jsem se co nejrychleji dostat z patnáctidírkových steelek, abych mohla zaplout na záchod :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama