Mladší sestra bratří Grimmů je z hradu Pecka

11. prosince 2010 v 19:19 | Ina |  LITERATURA
Novou knihu s názvem Litevské pohádky přijela do Milevska v polovině listopadu představit její autorka Věra Kociánová (Červenková). Ve městě kdysi pracovala jako redaktorka Milevských novin a proto se bývalé působiště stalo jednou ze zastávek, na kterých svoji literární prvotinu prezentuje společně s ilustrátorem díla Vojtěchem Jiráskem. "V knihkupectví tuhle knihu neseženete. Nechci, aby se zařadila na polici mezi další stovky knih, které čekají, jestli si je někdo vybere," poznamenala k nestandardnímu způsobu distribuce knihy. Autorka je dnes kastelánkou na hradě Pecka ve východních Čechách.

Litvu si oblíbila
Věra Kociánová vystudovala český a litevský jazyk. Jak řekla, česky mluví a píše pořád. Nechtěla ale zapomenout litevštinu. Proto si dala za cíl překlad litevských pohádek. Litvu několikrát navštívila a také tady rok studovala. "Tu malou zemi u Baltského moře jsem si oblíbila. Poprvé jsem byla v Litvě se svými rodiči a sourozenci, kdy nejmladšímu bratrovi byly tři roky, ve svých čtrnácti letech," uvedla k vývoji svého vztahu k Litvě autorka.
Je to zvláštní země
"Litva působí elegantním a zvláštním dojmem a Litevci jsou silní lidé." Věra Kociánová vzpomínala, jak při jedné z návštěv Vilniusu drželo na náměstí několik desítek lidí hladovku, aby podpořilo odchod Rusů z Litvy. Taky na to, jak Litevci přestali na protest proti Rusům - alkoholikům, pít alkohol. Vyprávěla, jak úžasně působí celková atmosféra země, kde si lidé při práci na poli zpívají, dávají se do řeči s pocestnými a vládne tu nepopsatelný genius loci.
Černá nezná kompromis
Kniha je vázána v černé textilní vazbě. Je středně velkého, spíše kvadratického
formátu a všechny ilustrace jsou černobílé. Nehýří tedy barvami, což u pohádek většinou čtenáři nějak samozřejmě očekávají. O to víc však souzní s atmosférou příběhů, v nichž místy nechybí téměř hororové prvky a kniha evokuje vzpomínku na pohádky bratří Grimmů. "Byl trochu problém domluvit se s tiskárnou, aby písmo bylo skutečně černé. Není to tak jednoduché a odstínů je moc. My jsme ale chtěli černočernou," komentovala design knihy Kociánová.
pohadky
Litva fandí basketbalu
Výtvarník Vojtěch Jirásek přivezl do Milevska kromě několika svých ilustrací i kresby litevských křížů. "To je taková litevská specialita. Jejich kříže bývají osmiramenné a skoro na každém najdeme motiv slunce a měsíce. Kristus například, nebývá ztvárněn přibitý na kříži, ale vkleče." Věra Kociánová dodala, že Litva je poslední evropskou zemí, kde se udrželo pohanství. "Proudy křesťanství a pohanství se prolínají úplně někde jinde, než u nás. Celý ten národ je specifický a proto i ty pohádky nabízejí řadu specifik, která se liší od evropského pohádkového vzoru. Objevují se zde například mědění vlci, dvouhlaví koně a jiné netradiční bytosti." K naturelu Litevců autorka uvedla, že nesnášejí Poláky. Zato Čechy mají velmi rádi. "I když jsme si to trochu pokazili. Před dvěma, třemi roky se litevské družstvo fotbalistů utkalo s naším. Namísto litevské hymny však čeští pořadatelé pustili hymnu lotyšskou a namísto jmen litevské fotbalové sestavy, četli jména sestavy lotyšské. Naštěstí Litva fandí víc basketbalu než fotbalu."
Idealisté a pragmatici
Ilustrátor Vojtěch Jirásek přečetl na ukázku jednu z pohádek s názvem Obr v čertově mlýně. Věra Kociánová ho doplnila o úryvek prezentovaný v litevštině. Přiznala, že původně knihu, která byla dokončená v roce 2004, nabídla asi dvěma desítkám různých nakladatelství. Nakonec se slibnými ukázaly tři. A když už se s jedním z nakladatelů domluvili, autorka i ilustrátor spolupráci nakonec sami odmítli. "Měli jsme připravené ilustrace, kterým odpovídal určitý formát knihy. Nakladatelství nám ale nabídlo formát A5. My už ale měli zcela jasnou představu o tom, jak by kniha měla vypadat, a nechtěli jsme z této představy ustupovat. Proto jsme si pohádky nakonec vydali sami." Když si Věra Kociánová knihy slavnostně přivezla z tiskárny domů, dostavil se problém, o kterém, jak řekla, autor zpočátku nepřemýšlí. A sice, jak knihu dostat mezi lidi. "Vybrali jsme si tohle putování po republice. Je to poměrně náročné a možná ten princip jednou změním, nevím. Ale nechci, aby moje knížka čekala na své čtenáře mezi stovkami ostatních." Knihu se snaží autorská dvojice propagovat i v kulturních časopisech a v rozhlase. "Vydání knihy je věc pro idealisty, distribuce pro pragmatiky," komentovala zvolený způsob Kociánová.
777 výtisků
První křest si Litevské pohádky odbyly v dubnu v pražské hospodě na Klamovce. "To byla poměrně strategická pozice, protože asi sto metrů odtud je litevské velvyslanectví. Takže se nám podařilo, aby na první křest dorazil i litevský velvyslanec." Kniha obsahuje dvanáct pohádkových příběhů, které jsou výběrem ze souboru čtyřiceti pohádek, vydaného v Litvě. Autorka se snažila vybírat takové pohádky, jejichž motivy jsou odlišné od motivů pohádek známých u nás. Publikace, která byla mimochodem nominována na cenu O nejhezčí knihu roku, vyšla v nákladu 777 výtisků. Nabízena je výhradně na osobních prezentacích obou uvedených protagonistů. Chce to mít tedy kus štěstí, aby ji člověk získal. I když ten princip, jak řekla autorka, možná autoři jednou změní.  (Ina)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | Web | 12. prosince 2010 v 19:15 | Reagovat

Zajímavý tip, díky za něj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama