Kde nic tu nic

6. prosince 2010 v 0:35 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Provětrej mi křídla
Mezi bílým peřím se usadila dlouhá černá brka.
Píšou ve vzduchu varování o tramvaji, která jezdí opuštěná nocí. A smích, kde nic tu nic. O zastávkách, na kterých nikdo nečeká. A naděje, kde nic tu nic.

Provětrej mi vlasy.
Mezi černou hřívou se usadily dlouhé bílé lijany.
Plazí se po nich vzdechy misionářů, co souložili s kdekým. Taky sis koledoval. A víra, kde nic tu nic. S vytesaným křížem na čele cintáš po mým těle. A soucit, kde nic tu nic.
Provětrej mý pohledy.
Mezi tebou a mnou se usadily sirény.
Snímají čas jak otisky a nože brousí o žíly. Útěcha je najednou na dosah. A smutek, kde nic tu nic. Svlékají se, když se oblékám. Přicházejí, když odcházím.

A naděje na návrat, kde nic tu nic.   (Ina)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | Web | 6. prosince 2010 v 11:12 | Reagovat

Čtu bez dechu kolem dokola, a v bance už tak mám pořádný kyslíkový dluh. Nádhera, ze které mrazí ale která zároveň hřeje do očí. Naděje zatím padá z nebe všude kolem a když se lidi bůhvíproč zdráhají brát si ji plnými hrstmi, chystá se na just zasypat svět. Tak si sakra berme - pro sebe i pro ty okolo, abychom mohli říct (i když třeba ne tak krásně poeticky): Beznaděj, kde nic, tu nic!

2 Sinsi Sinsi | Web | 6. prosince 2010 v 22:48 | Reagovat

Čtu znovu a znovu a pokaždé v tom najdu novou myšlenku.
Strašně mi ta slova připomínají tenhle podělanej svět lidí, kterým chybí duše, srdce... kterým chybí všechno krásný a zůstalo v nich je to, co je napsáno v Tvých větách - prostě nic.
Když Tvé řádky čtu, prostě před očima vidím šedočernou ulici plnou zapšklých tváří...

3 Johanka Johanka | Web | 8. prosince 2010 v 23:08 | Reagovat

Cítím z toho trochu pohrdání, trochu bezmoci, špetku gulášového koření a oknem závan levandule. Je to jen mé zrcadlo, nebo...?

4 Ina Ina | Web | 8. prosince 2010 v 23:25 | Reagovat

[1]:Čerfe, Ty máš vnitřní rentgen. Jasně, že beznaděj. Dost plytký, ale jak z ní ven. Plnejma hrstma nabírám a natrhávám koutky. A ten smích ne a ne být upřímnej. :-D

5 Ina Ina | Web | 8. prosince 2010 v 23:27 | Reagovat

[2]:No, v tom davu někde chodíme denodenně všichni. Ale až tak jsem to nechtěla hnát. Prostě je to někdy fajn a někdy na ...... A ve stavu druhém se mi zkrátka líp ventiluje. Ale děkuju.

6 Ina Ina | Web | 8. prosince 2010 v 23:31 | Reagovat

[3]:Ten guláš, Johanko. Levandule by pro danou chvíli byla slabou záplatkou. Gulášek zahuštěný bezmocí. Vždyť to je ten pravý ozembouch na-psa-ní. Co bychom napsaly, kdybychom se nepatlaly ve vlastní bezmoci. Jo, trefilas to jako vždycky. A vůbec, jsem ráda, žes zavítala. Díky. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama