Prosinec 2010

Po půlnoci

29. prosince 2010 v 0:46 | adhoc |  ŠUPLÍKOVKY
Samota je důsledná děvka. Jakmile s ní začneš jednou koketovat, zadrápne se do tebe a nepustí. Začne tě svádět, hojit staré rány, probouzet inspiraci, naději v sebe sama. Cítíš, jak se stavíš na vlastní nohy, jak konečně rozhoduješ sám za sebe a jak se měníš. A když si začínáš myslet, že tě všechny ty změny dovedly k lepšímu já, zblázní tě a ty jsi přesvědčen, že samota je tím jediným světem, co sis kdy v životě přál, který sis kdy v životě doopravdy vysnil a nemáš sílu se někam nebo k někomu vracet. Pak už jí nic nestojí v cestě a v nejméně vhodnou chvíli tě jako zvíře urvané od stáda bez okolků vysaje.   (Ina)

V dobré společnosti

27. prosince 2010 v 23:33 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Se síťkou na motýly
mapuju cesty prachu mezi knihami
Závěť slibů v pavučině
chřadne neprobouzena

Rozhodnutí

16. prosince 2010 v 23:28 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Nemluvím se svým psem

kočky vyhazuju oknem

přestaly si mě vážit

a podělaly, co se dalo

Němá skála

14. prosince 2010 v 22:35 | Had |  ŠUPLÍKOVKY
A brácha říkal vidíš...?
Přejížděl po důležitém bílém listě
a mracích
lyžařskou stopu prstem

Času dost

14. prosince 2010 v 0:56 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
V chrámu svých modliteb
jsi přikovaný
jak masařka k mucholapce
Hrajeme dámu
o posledního frťana
mešního vína

Mladší sestra bratří Grimmů je z hradu Pecka

11. prosince 2010 v 19:19 | Ina |  LITERATURA
Novou knihu s názvem Litevské pohádky přijela do Milevska v polovině listopadu představit její autorka Věra Kociánová (Červenková). Ve městě kdysi pracovala jako redaktorka Milevských novin a proto se bývalé působiště stalo jednou ze zastávek, na kterých svoji literární prvotinu prezentuje společně s ilustrátorem díla Vojtěchem Jiráskem. "V knihkupectví tuhle knihu neseženete. Nechci, aby se zařadila na polici mezi další stovky knih, které čekají, jestli si je někdo vybere," poznamenala k nestandardnímu způsobu distribuce knihy. Autorka je dnes kastelánkou na hradě Pecka ve východních Čechách.

Ušišlánek a fronta na auta

9. prosince 2010 v 0:08 | Ina |  VENTILY
"Kdo na to jde od leŠŠa, koupí auto od eŠŠa," zní reklamní slogan na jedné z rozhlasových stanic. Namluvený dítětem, které nejspíš dostalo příslib doživotního zásobování sladkostmi, když to ušišlá jak nejvíc to půjde. Pokud ušišlánka slyšíte v průběhu jedné hodiny čtyřikrát, koledujete si o lehčí příznaky infarktu. U citlivějších povah může slaďoučké "eššššš" vyvolat i trvalý Herodesův syndrom. Jisté ale je, že i když na to půjdete od lesa, nepoběžíte zasaženi cílenou strategií autora reklamy úprkem pro auto. I kdyby se vám nakrásně válelo doma před Vánoci nepotřebných čtvrt milionu.

Kde nic tu nic

6. prosince 2010 v 0:35 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Provětrej mi křídla
Mezi bílým peřím se usadila dlouhá černá brka.
Píšou ve vzduchu varování o tramvaji, která jezdí opuštěná nocí. A smích, kde nic tu nic. O zastávkách, na kterých nikdo nečeká. A naděje, kde nic tu nic.

Špacírgang

1. prosince 2010 v 23:17 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
S hyenama jsem se vydala na večerní pulování, tedy venčení. A je jasný, že musím absolvovat hauptštrase. I když kolem devátý večer nebývá přelidněna. To ne. Jenomže hned vedle nás je hospoda, kde mají hosté výhled výlohou na chodník. A zízaj. Protože nemaj nic jinýho na práci. Než chlastat a zízat na ty, co jdou ve vánici venčit psy. Nic na infarkt. Jenomže denně? To už je to trochu na patologický stihomam. Prostě mám chuť tu hospodu vyhodit do vzduchu. I s těma pitomejma ksichtama, co chlastaj a zízaj. Zízaj a chlastaj. Maj televizi ve který nemíním hrát jednu z rolí. A už vůbec nemám zájem přes tu výlohu poslouchat jejich předpoblitinové výplachy duše. No fujtajbl. (Řekla jsem duše?)  (Ina)