Přecházeli jsme po provaze přes komplexy zajetých vztahů. Chodidla pořezaný do krve. Pózéři citů. Bylo to jak vichřice. Prolétla bankou vzpomínek a ze sejfů sebrala jen několik drobných. Ani na dřevěný kříž nezbylo. V bezvětří brnkání na kytaru a hojení ran. Každý po svým. Napnutý lano mezi náma a výlety do pouští bez výčitek. Možná šlo jen o ty výlety, aby tolik nebolelo přistávání. Možná o nic víc, než někam utíkat. Nezůstat na místě, kde nás rozkrádali. Ti, kterým jsme patřili.
Listopad 2010
Kryloviny
4. listopadu 2010 v 21:46 | Ina | ŠUPLÍKOVKYVítr dostal motolici
nebe řve černou
jako když mu nafackuješ
půlnoc šlape chodník
aby si vydělala na nový den
Pod morovým sloupem
rozestýláš dlažební kostky
Jdeme spát
