Září 2010

Korepetitor

29. září 2010 v 23:08 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Zase tě nestíhám, vypínám s předstihem. Svíjíš se prolezlej smíchem. Mezi nohama jsi někdo jiný. Tam kde se potkáme nebude pevná zem. Ze stromu na strom se zavěšují stíny. S posledním průšvihem - lámání v kole. O co ses vsadil, tos taky měl. Krucifix nad stolem, když cintáš o těch jiných.

Pěkně od podlahy

18. září 2010 v 19:40 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Šach mat. Bez kombinací a ústupků. Hráli jsme o pořezaný zápěstí. O dny beze spánku, o noci bez probouzení. V oboře náhod jsme potkávali doteky. Než jí podrazili. Celá ztrouchnivělá se složila k zemi. Jak kráva na jatkách. V mém pohledu býčí nedůvěry ses tetelil. A náhody jsem ti baštila přímo z ruky. Už i bez obory. Bez elektrických šoků. Bez varování. Lepenec těl rozedřených milováním. Jeden vlak z tisíce. A v něm ty. Neměl ses čeho bát. Vítězství na dosah a to svoje pitomé navěky taky.

A noc je jako lepidlo

17. září 2010 v 0:33 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Neplýtvej časem. Jsme vtipní jako obvykle. Necpu si do hlavy tvý nářky. Nějak bylo a bude. Každej máme svý. Pro mě a za mě. Uber plyn. Nemůžeš to přeplavat. Jsme vtipní jako obvykle. Zavři seznam. Tvař se, že ty holky "měly teda dost" - jako host. Tak jako tak se zbořil most. A ty dokola zkoušíš, co vydržím. Nezraňuju. Rovnou zabíjím. Světlušky ohavy usnuly v dlani. Voda u srubu taky. Snad si nemyslíš, že tohle bylo o mně. Nešlapu po dně a nežeru tvůj soucit. Pomačkej prsatou Lili. Kdyby žili tvý rodiče, určitě bys ani necek. Jsme vtipní jako obvykle. Až se zbavíš pitomý naděje, pak se sebere i vzpomínka. Nějaká tam ještě bude. Tam nahoře. Kam jinam bys asi šel. Když ne hledat mě.

Uspávanky

17. září 2010 v 0:08 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Jde noc a s ní ruku v ruce strach
záclona krvelačně slibuje stíny
za oknem
a ty jsi jiný

Crazy

8. září 2010 v 23:49 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Ledové ploty jako symbol něhy
Pomlčím o schodech
které vedou do tvého pokoje a nikdy zpátky
Stavím kolem sebe maják z ocelových trubek

Rozhovor per mobil III.

7. září 2010 v 23:17 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
O - Jak žiješ, už několikrát jsem ti volala a ty nezvedáš telefon.
X - Teď jsem ho zvedla.
O - No, jak se máš? Já jsem teď samá práce. Nevím, kam dřív skočit. Jeník se kolikrát diví, že jsem večer unavená, ale když máš dvě tři práce, není to jednoduchý. Přijdeš z práce a lítáš kolem kuchyně. Pak na kroužek s dětma. A co ty?

Pětiminutová

5. září 2010 v 20:34 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Boxuješ

ve váze muší

schizofrenie.

Sestřička malomocných

píská na všechny čtyři