Introvertí blues (Mýmu Hadovi)

31. srpna 2010 v 22:29 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Už když ses narodila, bylo to jasný. Rok za rokem prolínání. Nenávratný. Protancovaly jsme dny, malovaly, hltaly knihy, zpívaly, poslouchaly. Točilo tě k nepříčetnosti - Jsi celá máma. - Ne, já chci být já.
- S tím obíháním kopců dnes zapomeň.
- Jak chceš. Půjdu sama.

Starosti jsme nastrkaly do zapadlý skříně pod půdou. A ke studni do sklepa. Alespoň přes léto, ať tam tlejí. Ty sama na svý zídce, já sama v sobě. Léto jsme si vyhandlovaly za obraz kosa přilepenýho ke stromu. Ticho nás posilovalo. Nepotřebovaly jsme slova k tomu, abychom rozuměly. Jedna druhý.
- Nějaký návštěvy. Neblbni. Budu si číst.
No, jasně. Celá já. Jak pěstí od zrcadla. Tak nějak když se jeden moc vidět nechce a nemusí. A přesto má sám sebe na talíři - nebo před očima, denně. S poklonama jsme šetřily.
- Pusť tam Linkiny.
 Přišel rozvod. A úměry nepřímé. Čím víc lásky, tím méně citu. Kdepak klasika. Dcera nezdárná. Býk s hlavou naraženou ve zdi. Období vyhřeznutí. Období, kdy zvracíš do sebe.
- Budeš píct?
- Ne.
Čtyři roky jsme se nadechovaly pod vodou. Bejk proti bejkovi. Čím víc lásky tím víc nenávisti. Úměra přímá a jasný cíl. No přece: Čím víc lásky, tím víc nenávisti.
- Mám něco upíct já?
- Jak chceš.
Někdy to dosedlo plnou vahou. Občas to bylo na vytržení vlasů. Jedna jak druhá. Křižovatka vlevo, vpravo, rovně nebo nikam. Rozvod se neodpouští. A trpělivost před sebou čutáš jak desetikilovej balvan.
- Udělám bábovku. Chceš kafe?
- Jo.
Mámě se neodpouští. Točila jsem se uprostřed křižovatky. Matky jsou pošahaný, protože svý dcery milujou. A v nějakým tom koutě sebe sama se zároveň děsí a uvažují o tom, jestli to není sebeláska. Dýchala jsem pod vodou tajně i za tebe. Tím víc jsi mě dusila.
- Volal táta. Pozdravuje.
- Dík.
Přes to jedno úděsně horký a bolavý léto jsi bez varování dozrála. Ve svým profilu sis napsala: Nejlepší kámoška - moje máma. Přešly jsme úměry. Nejsme na pitvání. Poprvý pořádný nádech nad vodou. Divoký kopretiny a vlčí máky a obilí jako zlatý kopí. A oči Morrisona. Vracely jsme se zpátky. Nebo jsme někam došly. K čemu mapy.
- Půjdeme se do těch kopců drápat zítra, jo?
- Jasně.
Skříně jsme vyvětraly a kdo ví, jak je na tom studna. Co tě nezabije… Vždyť víš. Přes každý šutr se dá přelízt. (Postavíme si továrnu na čokoládu. Až se svět zase pomine. A budeme u studny chroupat hořkou a bublinkovou.) Jsme zpátky. Ty sama na svý zídce, já sama v sobě. I bez navigace. Zpátky…
- Chceš tam mlíko?
- No jasně. 

ver
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 >>> ^:_:^ Mai Raion ^:_:^ <<< >>> ^:_:^ Mai Raion ^:_:^ <<< | E-mail | Web | 31. srpna 2010 v 22:38 | Reagovat

ajoj! prepáč že "reklamujem", ale mám problém.... chcem ho rýchlo opraviť, len neviem ako... prosím pomôž mi (viac na blogu) please sorry za reklamu... zúfalstvo volá

2 Johanka Johanka | Web | 1. září 2010 v 20:34 | Reagovat

Ino, vydala jsi krom článků něco souvislejšího? Na papíře bílym, co voní. Protože já bych si to koupila. Tohle voní i bez papíru, i když mě to mrazí. Jenže moji dva hlavní jsou ještě tak malinkatí...

3 Ina Ina | Web | 1. září 2010 v 20:46 | Reagovat

[2]:Zatím se jen rozviklávám a slibuji blízkému okolí, že jednou něco vydám. A šuplíky, kam to strkám už mají zácpu. Ale dala jsem si závazek... (Dost pofidérní počin v mém případě.) ...Že něco "sfouknu" do konce roku.

4 antigallery antigallery | Web | 3. září 2010 v 15:44 | Reagovat

perfektné, dúfam, že tohtoročná povinná literatúra bude minimálne rovnako záživná (aj keď je to nonsens :D) a spolu s Johankou sa dožadujem knižky :)

no obávam sa, že som sa netrafila ani len do tých farieb. možno trochu. každopádne, ďakujem

5 Hjůbí Hjůbí | Web | 3. září 2010 v 18:51 | Reagovat

Já chci taky svou zídku :-) Ta fotka je povedená, mám ráda takovéhle introvertní fotky :-)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. září 2010 v 18:55 | Reagovat

Každý potřebuji svoji zídku. Ta moje voní po netřesku.

7 E L - D Ý E L - D Ý | Web | 3. září 2010 v 21:32 | Reagovat

Je v tom tolik citu, až mě z toho zebe. A je to strašně krásně napsaný, takhle psaný texty mě baví a chtěla bych tě mít v povinný četbě k maturitě.

8 Elevanse Elevanse | Web | 3. září 2010 v 21:58 | Reagovat

Nejsem dokonalá. Nechápu, cos tím chtěla říct.

9 Ina Ina | Web | 3. září 2010 v 22:21 | Reagovat

[8]:Možná je to právě o tom.

10 Ina Ina | Web | 3. září 2010 v 22:24 | Reagovat

[7]:Jsem pro paradoxy. Povinná četba - to by se bývalé spolužačky udusily smíchy. Z principu jsem nikdy žádnou povinnou četbu povinně nečetla. Ale děkuju, potěšilo to.

11 Krasivija Krasivija | Web | 4. září 2010 v 14:56 | Reagovat

pěkné, takové skoro depresivní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama