Dotkni se dlaní prkna

25. srpna 2010 v 22:41 | Ina |  TANEC + PERFORMANCE
Hudba je rytmus.
Tlukot srdce, kroky, kapky dopadající na okenní římsu, narážení křídel můry do stínítka lampy, pohyb stěračů auta...
Před lety jsem byla v porotě festivalu alternativní divadelní scény v Kolíně. Byla to úžasná atmosféra. Úžasní lidé. Podium nadupané fantazií, upřímností, prožitými emocemi, které sdíraly duši z kůže při každém vystoupení.

 Jako porotci jsme nesměli dávat najevo své pocity. Netleskali jsme. Například. Drželi jsme si objektivní nadhled a odstup od vlastních emocí.
Bylo to těžký, protože jeden soubor byl lepší než druhý. Zajímavá pojetí klasiky, přílepy k undergroundovému stylu, prostě duševní obžérství. Pak ale nastoupil divadelní soubor neslyšících. Přišlo šestnáct lidí v bílých plátěných halenách a kalhotách. Postavili se na ta divadelní prkna bosýma nohama, někteří si klekli a položily dlaně na podlahu. Komentátor ještě zdůraznil, že z těch lidí, není skutečně jediný, který by slyšel byť jen slabé odezvy. Publikum se zavrnělo nedůvěřivostí. Zazněly první tóny skladby Dítě času. A mě oblíkla husina. Ti lidé začali tančit. Nádherně, úchvatně, živelně, s výbojema smutku, s pocity stísněnosti, s euforií nepředstíraného štěstí. Z tance. Z pohybu, který byl rytmicky v naprosté symbióze s hudbou, z pohybu, který v závěru exaltoval v neskutečně dokonalý vulkán tanečních prvků.
Dotančili a postavili se na forbínu, aby se uklonili. Publikum se chvíli nezmohlo na nic. Navzdory zásadám porotce jsem se postavila a začala tleskat. Nejsem měkota. Vážně, nejsem. Ale z očí mi chcal slanej vodopád. Zvedli se i ostatní porotci. Pak lidé v hledišti. Potlesk nebral konce.
Zážitek, který se do mě hluboce zajizvil.
Mimochodem, ptala jsem se, jak je to fyzicky možný. jejich trenér řekl, že k tanci mi přece stačí, když ten rytmus cítím.   (Ina)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 secreting secreting | Web | 25. srpna 2010 v 22:53 | Reagovat

krásný a vážně dojemný :) jednou jsem slyšela hrát sbor tělesně postižených a taky se vemě vzbudily pocity lítosti ... krásný článek ;)

2 E L - D Ý E L - D Ý | Web | 25. srpna 2010 v 23:41 | Reagovat

Není divu, že jsi porušila zásady a dala emocím průtok. Já skoro brečím jen to čtu...
Je úžasné, jak ani takový handicap nevyřadí člověka z normálního života. Že i takový lidé dělají, co je baví. Jen když se chce...

3 PrettySweetynQa PrettySweetynQa | Web | 25. srpna 2010 v 23:54 | Reagovat

já bych se bez hudby fakt zcvokla já jí totiž miluju... jo a k tomu tvému článku.....Je fakt božiii :-D

4 gretinka gretinka | E-mail | Web | 26. srpna 2010 v 7:50 | Reagovat

nechceš se zůčastnit mojí rychlovky prosím

5 edithhola edithhola | E-mail | Web | 28. srpna 2010 v 21:00 | Reagovat

To muselo byt silne! Zavidim Ti, zes to zazila:-) Rada se obcas propadam do hudby a pak se snazim ten moment zachytit literarne. Tezke. Temer nemozne.

6 Ina Ina | Web | 29. srpna 2010 v 23:01 | Reagovat

[1]:Děkuji.

7 Ina Ina | Web | 29. srpna 2010 v 23:03 | Reagovat

[5]:Myslím, že hudbu vyjádříš nejlíp jedině tancem. Literárně ještě můžeš popsat krásný obraz. S hudbou už je to jiný. Hudba se tě musí dotknout. A to příliš článkem dosáhnout nejde.

8 Lipetka Lipetka | Web | 29. srpna 2010 v 23:39 | Reagovat

Trochu mimo mísu a už jsi slyšela The Tap Tap? Jsou moc krásní.

9 petrajf petrajf | E-mail | 4. října 2011 v 12:55 | Reagovat

To je zážitek!!! I jen to číst.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama