Bojím se sebe

17. srpna 2010 v 21:22 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Strach, podávaný neředěný a dlouhodobě, člověka vycvičí. Postupně se dostanete do fáze, kdy lidi kolem ze strachu zvrací, omdlívají, nebo dostávají infarkt a vy nehnete brvou. Člověk vycvičený strachem má někde uvnitř vytetovaný vzpomínky. Na rytí držkou v zemi, na lepkavou vlhkost bahna. Když dozraje, začíná se zvedat. Snaží se o úsměv, tam, kde se úsměv očekává. Snaží se vypotit slzu tam, kde je faux pas nebrečet. A bojuje s tím chladem v sobě imrvere.

Největší strach?
Mám ze sebe.

Mám strach z toho, že jednou nakopu zadek blbci, kterej je navíc šíleně aktivní. Mám strach z toho, že jednou skutečně skočím po krku chlápkovi, který tříská svojí ženskou pokaždé, když se ožere. Mám strach z toho, že jednou zabiju sadistickýho parchanta. V takových chvílích se děsím sama sebe. A cítím strach, ze kterého mě zebe, ze kterého se v další vteřině zpotím jak vrata od chlíva, strach, ze kterého se mi chce zvracet.
Každý má v sobě schovaný monstrum. Je jen otázkou souhry náhod, jestli ho v sobě někdy probudí a s jakou intenzitou mu dopřeje rozlet.

Bubáci pod postelí? Tma? Prázdné ulice ve kterých číhá úchyl? No, proč ne. Je to o chvíli, která pomine. Zatímco monstrum v nás je zadráplé napořád.   (Ina)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ...Kate... ...Kate... | Web | 17. srpna 2010 v 21:34 | Reagovat

moc pěkný článek...a krásný blog :-)

2 Ina Ina | Web | 17. srpna 2010 v 21:48 | Reagovat

[1]:Díky. Už vím, netopýr... ;-)

3 Peony Peony | Web | 17. srpna 2010 v 21:53 | Reagovat

Mám strach, že až budu dospělá, budu jako otec a víš co? Už teď na sobě vidím spoustu vlastností, jaký má on - toho se bojím, že skončím jako stejnej bezcitnej grázl jako on.

4 karaipuku karaipuku | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 22:05 | Reagovat

Ty prokleté třinácté komnaty,které si jako těžké břímě vlačíme tím naším putováním po cestě jménem život

5 Ina Ina | Web | 17. srpna 2010 v 22:09 | Reagovat

[4]:Hm, vlastně ty komnaty...

6 mstajer mstajer | Web | 17. srpna 2010 v 23:39 | Reagovat

Jistě. Vědomí člověka je jako skořápka vlašského ořechu na vlnách. Všichni si myslí, že všechno snese. Ale ve skutečnosti je každý naprosto svobodný. Každý mi může jednu natáhnout, každý si nese svoje břemeno. Každý může někoho zabít s vědomím toho, že si ponese následky. A nikdo mu v tom nezabrání protože je to jeho osobní věc. Skořápka na vodě.
Vůbec není zdravé někoho pošťuchovat, když je na pokraji výbuchu.

7 Aryat Aryat | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 23:48 | Reagovat

Život nikdy nebude dokonalí a kdyby zmizelo všechno zlo, potom by dobro nemělo význam ne?
A kdo jsou vlastně ti oni? Všichni jsme svým způsobem oni. Oni, ti lidé, kteří jsou špatní. Je to relativní, protože pro každého je zlo něco jiného.
Když zabiji zlého, budu zlá? Samozřejmě že ano, pro spoustu lidí, včetně toho, koho jsem zabila. Pro spoustu lidí budu dobrá, otázkou je, jestli to budu já. :-)

8 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 18. srpna 2010 v 13:22 | Reagovat

tak pod to se podepisuju, je to další strach, kterej mám taky, ale vzpomenu si na něj jen tehdy, když se sám ozve...
a s tim psem... mno... chápu :-D

9 puppup puppup | Web | 19. srpna 2010 v 0:55 | Reagovat

No nazdar. Taky mám strach, že jsem až moc podobná otci, kterého nesnáším. A pak je otázkou, jak můžu snášet sama sebe, když nejsem schopná své chování změnit :-) Snad roky změní.

10 Janinka Janinka | Web | 20. srpna 2010 v 8:24 | Reagovat

Druhý odstavec jako by mi mluvil z duše, jako by byl celý o mně. Držím se, potím se a dost mě to děsí...

11 Ina Ina | Web | 20. srpna 2010 v 8:38 | Reagovat

[3]:Tohle se někteří bojí i vyslovit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama