Srpen 2010

Introvertí blues (Mýmu Hadovi)

31. srpna 2010 v 22:29 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Už když ses narodila, bylo to jasný. Rok za rokem prolínání. Nenávratný. Protancovaly jsme dny, malovaly, hltaly knihy, zpívaly, poslouchaly. Točilo tě k nepříčetnosti - Jsi celá máma. - Ne, já chci být já.
- S tím obíháním kopců dnes zapomeň.
- Jak chceš. Půjdu sama.

Další čtyřnožci

29. srpna 2010 v 23:48 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Miluju koně. Jsem přes ta zvířata už od dětství. (Konečně, otec mě zvířetem nazýval). A koně, to byla hodně silná srdeční záležitost. Tak silná, že jsem se ve čtrnácti tajně přihlásila do jezdeckýho klubu.

Nejvymazlenější potvory na světě

28. srpna 2010 v 23:09 | Ina |  VENTILY
Fenky Chelsea a Aza. Dvojka zrzek, která patří už pár let ke mně. Stejně jako igelitové sáčky na EXKREMENTY v kapse, rozdrcené piškoty v kabelce, chlupy na černých oblekových kalhotách. Včera jsme z hub přinesli nádherný bedly. No, jasně. Řízky. Co jiného. Tak jsem celá natěšená ty řízky připravila. Pěkně pokoupala v hladký, pak ve vejci a nakonec ve strouhance. Uložila jsem těch deset kousků (máme to rádi i studený k véče) na prkýnko a odběhla na terasu - páč ten můj měl něco nesmírně důležitýho. Myslím, že nemohl najít zapalovač.

I pro oko

27. srpna 2010 v 22:26 | Ina |  VÝTVARNO + FOTO
Hudba umí být krásná i pro oko...   (Ina)
a

Chaloupka

27. srpna 2010 v 21:39 | Ina |  REPORTY
Byli jsme pozváni na chaloupku. Abychom vyvětrali a pookřáli. Tak jsem čekala zkřížené meče nad krbem z prefabrikátů, kolo od vozu na stěně stodoly, výstavu hrnků s uraženými oušky, čápa - jako živýho, který stráží zahradu a kočárek, ze kterého řvou pelargonie všech barev.

Potutelníci obecní

26. srpna 2010 v 21:49 | Ina |  VÝTVARNO + FOTO

Mám ráda portréty. Vlastně ráda je fotím. Když ale dělám portrét v rámci rozhovoru, není to ono. Chybí tam přemostění, vztah. Cpu se do pocitů, abych z toho něco vykřesala, ale povede se to jen někdy. Na druhou stranu, je řada lidí, co mají natažený obličeje, který neříkají nic. Prostě nic. A to je materiál, se kterým se moc nenadělá. Takže miluju potutelníky obecný, sígry vnímavý, hajzlíky neklidný, ulítla netradiční, hady svérázný... To je matroš. To je potrava pro objektiv. S tím už se dá něco dělat.  (Ina)

Dotkni se dlaní prkna

25. srpna 2010 v 22:41 | Ina |  TANEC + PERFORMANCE
Hudba je rytmus.
Tlukot srdce, kroky, kapky dopadající na okenní římsu, narážení křídel můry do stínítka lampy, pohyb stěračů auta...
Před lety jsem byla v porotě festivalu alternativní divadelní scény v Kolíně. Byla to úžasná atmosféra. Úžasní lidé. Podium nadupané fantazií, upřímností, prožitými emocemi, které sdíraly duši z kůže při každém vystoupení.

To jeho moře...

23. srpna 2010 v 23:50 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Stříbrní delfíni
vysílají signály hloubkám
Sirény si malují

Zahrada jak od Trnky

23. srpna 2010 v 22:39 | Ina |  VÝTVARNO + FOTO
Někdy začátkem léta jsem byla pozvaná na párty. Konala se v zahradě a já si říkala, jak budu trpět. Nějak to nemusím. Pak jsem ale přijela a uviděla tu zahradu. Trávu divokou a neučesanou, luční kytky, který nikdo neplenil žádným chemickým sajrajtem. Schody a starý podstavce soch obrostlý mechem, cesty z kamenů, kterými srdnatě prolézala tráva. Byla to přesně ta zahrada, jakou jsem vždycky hledala jako malá za obrázky pana Trnky. Chyběl tam už jen ten nemožně namyšlenej kocour.  (Ina)

Vejšlap a stigmata závisti

21. srpna 2010 v 21:29 | Ina |  REPORTY
Nejsou dveře jako dveře a okna mají taky velmi rozdílnou atmosféru. Miluju okna, co vyzývají, provokují, okna, která nutí zvědavce přemýšlet, kdo za nimi bydlí. Stejné je to s dveřmi. I když mě nejvíc fascinují stará oprýskaná vrata - s klikou, která dá jednomu pořádně zabrat, narazila jsem na vejšlapu na nádherný neoprýskaný dveře.

Tak jak je, brácha?

20. srpna 2010 v 22:49 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Hajná už půl hodiny klepe koberec. Nadává jak špaček, že se na dvoře povalují vajgly od našeho táty. Do palety bludnýho holanďana pod půdou se opírá slunce. Zvedá prach ze starých trámů, usedá na nedokončený akt a leze holce z ulice do nosu. Přikrytá jen šálou srká studený kafe a boty zase zapomněla na chodbě. "To jste neviděla, paní doktorová, mělo by se to zarazit. Ty jeho nahatý holky. Umělec!"A doktorová má jako obvykle raději naspěch. Za starýma lázněma vykvetly bodláky. Fialově. Pan profesor z druhého patra nosí ze sklepa v dětském kýblíčku uhlí. Doma ho přesejpá do velkýho uhláku. "Zásoba na zimu, paní Hejná." A chvíli melou o smyslu toho počínání. "Dyť je pane profesore ještě léto. Neblázněte, našpiníte si." Šnek od zelenýho okapu se odstěhoval a vzal to kolem kostela přes ulici. Rozbili mu domeček i budoucnost. Na cimpr campr.
Všechno je při starým.
Kočky se mrouskaj pod Válovými okny a starej Kuzma z pavlače spřádá plány, jak jim to brutálně zarazit. Vaňkovi odjeli do Bulharska. Vila je ospalá okenicemi a pošťačka už nemá kam cpát noviny. Maťákovi jdou rozbít kůlnu Zálešákům a tlustá Mery cucá při tý podívaný turecký med. Na Kopečku dozrávají žlutý hrušky. A na těch popadanejch pořádají stovky vos svůj velkolepý mejdan. Do dvoukoláku retarda Housky si posedaly děti a poslouchaj jeho "Dám dělovou ráááánu, bum, bum, bum, bum..." Vydrová už má pěknějch pár let svůj apartmán v nebi, ale v okně jsou pořád stejný záclony. Třeštík se nezapomene ze zvyku večer kouknout, jestli jsme zas nenechali síť na volejbal ve skříni pod schody. Starej Vítko luští na terase křížovky a Procházková naproti v zahradě se opaluje s dekoltem až po pupek. 
Všechno je při starým.
Jen my dva už nepráskáme domovními dveřmi, nebereme schody po třech, nezapomínáme síť pod schody, nekouříme tajně na dvoře, ani nešmírujeme holanďanovy modelky. A při náhodném setkání se ptáme jeden druhýho: "Tak co, jak je?" A jeden druhýmu milosrdně lžeme: 
"Všechno je při starým."

Nejistota

20. srpna 2010 v 0:13 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Neznám souřadnice
tvých myšlenek
děsí mě filmy
co mají děj

Terasa jak v Pise

19. srpna 2010 v 10:59 | Ina |  VENTILY
Předělávají nám terasu. Abychom měli soukromí, protože hned vedle je terasa další a nic je neodděluje. Tak tam bude zeď. Stejně jako na straně, kde je sousední dům. Majitel najal zednickou firmu. Přišli dva. První, co bylo, že si na zábradlí vyvěsili velký plakát: Zednické práce a číslo mobilu. Kdyby měl někdo potřebu.

Rozhovor per mobil II. Nikoli o hvězdách

17. srpna 2010 v 23:04 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
- Nikdy za tebou nepřijedu. Pořád to bolí. Promiň.
- ????
- Jsi tam?
- Jo.
- Odjela jsi, nic si neřekla.
- Ale jo. Řekla jsem ti ahoj.

Bojím se sebe

17. srpna 2010 v 21:22 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Strach, podávaný neředěný a dlouhodobě, člověka vycvičí. Postupně se dostanete do fáze, kdy lidi kolem ze strachu zvrací, omdlívají, nebo dostávají infarkt a vy nehnete brvou. Člověk vycvičený strachem má někde uvnitř vytetovaný vzpomínky. Na rytí držkou v zemi, na lepkavou vlhkost bahna. Když dozraje, začíná se zvedat. Snaží se o úsměv, tam, kde se úsměv očekává. Snaží se vypotit slzu tam, kde je faux pas nebrečet. A bojuje s tím chladem v sobě imrvere.

Rozhovor per mobil

16. srpna 2010 v 23:37 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
- Co tak pozdě?
- No čumím. Nebe posraný hvězdama.
- Myslel jsem, že voláš kvůli problému.
- Luky, ty mě neposloucháš. Hvězd jak naděláno.

Ventily I.

15. srpna 2010 v 21:57 | Ina |  VÝTVARNO + FOTO
Dnes jsem nepřemýšlela. Ventilovala jsem hlavu. Nebo filtrovala, jak chcete. Hrála jsem si s fotoaparátem, protože jsem měla možnost zkouknout z terasy nádherný divadlo. Sice herci trochu pompézní na můj vkus, trochu přehrávali, trochu sjížděli k exaltovaným projevům. Přesto, byl to poutavý kousek. A finále nemělo chybu. A protože jsem tomu kouzlu - prkencoznamenajísvět - propadla, udělala jsem si pak soukromé divadlo jako přídavek. Obojí je v galerii pod Skobou . Ventily I. a II.  (Ina)

Andante

14. srpna 2010 v 22:16 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Křídla ulepených motýlů
na límcích košil a stezky údolími
ve výstřihu dam

Třináctka a vzpomínka na Ágnes

13. srpna 2010 v 21:59 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Někdy se přimotá tma s tou sousedkou v květovaný zástěře. Usedavě pláče, ta sousedka, že je opuštěná, jak to zvíře v útulku. Padám nazad do tmy pod terasou, kde z prorezlýho okapu stéká žlutavá močka. Ani nevím odkud. V důvěře naslouchám nářkům, zjišťuji, že se z nich nedá vydolovat ani zrnko moudra a s rozbitou hlavou se zvedám mezi odštíplým kusem trámu a hromadou cihel. Svý vlaštovčí hnízda jsem opustila předčasně. Samota vysedává vedle a zkroušeně žvejká gumovej rohlík. Takhle to nikam nedotáhnete. Už jsem pozvala Oldu. On vám s tím píchne. Seberu svý saky paky, páč je jasný, že ten rozhovor z mé strany nikam nepovede. A po čele mi stýká malý potůček potu. Myslela jsem, že je to krev. Ale bylo to slaný. Den se valí ke konci. S třináctkou v závěsu vzpomenu na tetu Ágnes. A třináctku, kterou nemusela. Svatba se nekonala a ona si to hluboce vzala. S třináctkou na mě nechoď. To když jsme hrály ty naše logický hry. Pokaždý nelogicky vycouvala. Jestli to byl smutek, nebo ta blbá vzpomínka nebo plezír. Co já vím.  (Ina)

Na zdraví, pane Hrabě!

13. srpna 2010 v 21:05 | Ina |  ŠUPLÍKOVKY
Sjeli jsme se v zapadlé hospodě, kde ti ke spánku přikládá ňadro stárnoucí servírka.
S kapsou plnou drobných jsem pak na ulici hrála čáru o vás dva
Prohrála i sebe
a při odjezdu porazila zadkem auta značku Zákaz něčeho