S plyšovým méďou po boku

4. července 2010 v 21:57 | Ina |  VENTILY
Každý je něčí hračkou. Zapomeňme na téma v infantilním negližé s představou bručících medvídků a čůrajících panenek. Z toho už jsme myslím všichni venku. Tady se hraje na něco, o něco, s někým a proti někomu.


Hraje si s námi momentální náklonnost, či nepřízeň osudu, tedy volba těch nad námi. Zbláznit se a zavelet. Zešílet a škrtat. Podlehnout vlastní dokonalosti a zahltit svět stupidní ideou, které budou miliony lidí bezpáteřně sloužit. Čím víc si nechává člověk líbit, tím rychleji stoupá počet rukou, kterými projde. Hrají si s námi politici, hraje si s námi šéf podniku, úředníci, manželky, tchýně, i děti. Někteří lidé ztratili tvář, nemluvě o absenci důstojnosti, aniž by cokoliv postřehli. Teď vypadají jako loutky. Klišé, zadřené do spousty frází. A i když ho nesčetněkrát všichni slýcháme, pořád je mnoho těch, co skloní hlavu a shrbí záda kdykoli se jim to nařídí, kdykoli někdo přitáhne provázek.
Hraček je kolem nás spousta. Svět je jedno velké loutkové divadlo. Jedna nepřehledná scéna, pro kterou napsat dobrý scénář je buď o ústa nebo o vlastní identitu. Možná, kdyby se někteří z těch, co se stali hračkami v rukách jiných, vrátili do dětství, kdy ve své fantazii dokázali řídit nebývalé světy, možná by se zase uzdravili. Možná by se s plyšovým méďou po boku zase našli. (ina)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lady December Lady December | Web | 29. srpna 2010 v 23:37 | Reagovat

Krásné! Ach ano, kdyby se dokázali vrátit zpět do dětství.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama