Nahorů dolů po schodech

5. července 2010 v 22:18 | Ina |  VÝTVARNO + FOTO
Nahoru, dolů po schodech. V rytmu pohodovém byla zahájena vernisáž v milevské Galerii M, v páteční podvečer 4. června. Zahajovalo se v podloubí, kde zahrál na lesní rohy Josef Brázda se svým žákem. A hosté se sklenkami vína vystoupali ze suterénu pod dohasínající slunce ven na ulici. Protože by v galerii ten hudební úvod ztratil na váze. Či na kvalitě. Trocha umění se tak rozlila až k náměstí a ti, co šli právě kolem, zaslechli, nebo se přímo zaposlouchali. A když jim třeba nebylo vyloženě příjemně, tak alespoň zvláštně. Trochu jinak, než jindy.


Páteční vernisáží byla pomyslně odemknuta výstava Letem světem. Prezentují se na dí díla umělců z Říčan a okolí, Společnosti výtvarníků od sv. Anežky. Zastoupena je keramika, olejomalby, pastely. Všehochuť podávaná po jedinečných porcích. Vystojíte důlek u jednoho z pláten, protože se nemůžete odtrhnout, abyste vzápětí zůstali poloněmí před epickými pastely nebo člověčenstvím napěchovanými keramickými figurálními motivy.
K vodění je mnohé. Takže jen k některým vystaveným dílům. Například olej od Jiřího Valy Všechno, co zbylo. Metafora, která svádí k úvahám o nicotě všeho, co má hmotný základ. Detaily propracované k absurdní popisnosti, která myšlenku předpokládaného konce účinně násobí. Kompozice, miroovsky rozdrobená, je na pastelově oranžovém základě. A i když tak z obrazu na první pohled sálá vlídné teplo, po nasáknutí informace, ponechané v jednotlivých detailech rozpadajících se indistriálních prvků, začíná být divákovi pěkná zima.
Ladislav Kočí představuje krajinářskou zkratku dotaženou k dokonalosti. V letmých dotecích štětce dokáže absorbovat úžasnou atmosféru i přesný odraz modelové krajiny. Skvěle pobaví nadsázka a sarkasmus v pracech Jana Pillveina. Bartákovsky natáhlé postavičky, recese vykrystalizovaná v karikatuře či v komixu o psech, "kteří se na mě sběhli". Užitná keramika Evy Novotné, Kubátové je vlídná, zemitá tvarem i barevností. Je empaticky přilnavá k lidem, hluboce zakořeněným v zemi. Josef Brázda přivedl do Milevska krom jiného i své koně. Na plátně, samozřejmě. Překvapí vás úžasný grif, lehká črta, tvarová ekvilibristika. Jeho koně se určitě unaví, protože skutečně cválají. Dynamicky a živě. A Brázdovi budiž ku cti, že mají kam. Po některém ze skřítků Julia Žemberyho zatouží při návštěvě galerie zřejmě každý. Jednotlivé postavičky pohladí půvabem a rozpustilostí. Bravurní zpracování přitom umocní dojem lehkosti a nevtíravé nadsázky. Daniela Řezníčková se představuje krajinomalbou a poetickými portréty. Ve svých krajinách je autorka tvarově rozmáchlá a v odrazu, který evokuje hru zrcadel, nabývají detaily zvláštní výraz. Vlásečnicemi linek objíždí hrany tvarů, aby celek vyzněl v překvapivém a ladícím dojmu.  
Nepřitažlivější pro mě tentokrát byly pastely Václava Kalaše. Jeho Kočičí romance by se mnou mohla sdílet stejný prostor. Prší z ní nebývalá pohoda, nostalgie, pierotův smutek a smích, prostě ingredience, které vytvářejí ohromnou atmosféru. Po technické stránce naprosto skvěle zvládnutá kompozice (i přes nohu, která nedosáhla). Hravost, nadhled a nebývale silný vztah k člověčenství. Také Kalašovy figurky, se kterými se v galerii můžete pozdravit, tenhle vztah okatě potvrzují. 
Výstavu říčanských umělců Letem světem máte možnost v Galerii M v Milevsku navštívit do úterý 29. června. (ina)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama