Zapomeň

16. dubna 2017 v 8:30 | adhoc |  VENTILY


Zapomeň na písničku, až půjdeš večer domů...
 

nojo

15. ledna 2017 v 21:16 | adhoc
V odbočce do zimy
přišlápneme plyn
a zahryznutý do obvyklostí
zůstaneme sytí
až do jara
Za stěračem pozvánka
na defilé hořkokyselosti
v nejlepší kondici

Už i ona nám
trochu sládne.

Galerie pod tvým obočím
mě jak psa vyvádí z míry
Vrčím
a odsypávám drobty slov
abych našla cestu zpátky.

Sloupek branky do zahrady
půlí portréty Bivojů,
co mnou prošli
Usrkávám mokrý červený
a sjíždím koleje
k obrazům,
vězněným za tvými obroučkami

Podříznutý obzor zase
pateticky krvácí
do sněhobílé sedačky
a chirurg s fialovými zuby
od borůvkového smoothie
se dáví smíchy

Korunovace tmy
je nabíledni
ještě nikdy
nebyly noci tak dlouhý
Podsypej mě trochou soli

a pomalu svlíkni

No a co

11. října 2016 v 22:31 | adhoc
Zase mě zabila
jedna jediná kapka nostalgie
přešla přes zelenou, aby se rozeběhla se do červený
jako splašená kráva,
co zapomněla na svůj věk
Přiměřeně s výčitkama v zádech
kde se míhá jen stín řas panenek bez očí
Kdo komu a co
zkouška na oko
Výzva, ať upadnu naznak
(s metaforou úsměvu)
od ucha k uchu,
kterou si jako jedinou
odečítám z daní
Zapráskaná od hlavy k patě
vzpomínkama na tebe
dávám té přecitlivělé svini šanci
stejně jako tvým prstům na strunách kytary
když děti usnuly
a v Císařským měli zrovna zavírací den

Co je to za padělek….!???
Vždyť říkám,
od ucha k uchu..
 


bez

30. září 2016 v 23:49 | adhoc
Bojím se vykolejit,
do šuplíku s noži se nastěhovala zimnice
a ostří moje noční běsy.
Nedodržuju jízdní řády.
Lidi, co na mě čekají, nechávám čekat.
A moknout v nadějích.
Od Písečáku zase táhne mlha k podzimu
jako kurva, co ráda podrží jen jednomu
z desítek oslintaných klientů
Léto se pomalu zašívá do penálu
a garáže u Maťáků mají novou omítku.
Už nepočítám, kolikrát jsem se zkoušela vracet,
jako moucha v pavučině,
čím víc se snažím, tím víc mě to svazuje.
Kdepak cesta zpátky.
Jsou tu jen ty koleje.

Další články


Kam dál