Petře 050917

5. září 2017 v 21:50 | adhoc
Neříkej mi, že jsem na tom líp.
Každá na svým ostrově,
chováme podebrané emoce,
a smutky ve snopcích přání
se suší do rozpadu,
abychom z nich jednou uvařily téé.
Ty mně a já Tobě.
Nestíhám tvé výčitky
a dneska jím a piju potmě.
Mé zběsilosti ti vhánějí touhu
do žil na spáncích
a kopyty píšou vzkaz:
Ino, probuď se!
Rozmažu slzama oční stíny
a ředím svý dvě deci
(do nebe volající škoda…)

Trochu nepohodlné, že?
Zůstaň ve mně.

Třeba se zase někdy setmím.
 

Zapomeň

16. dubna 2017 v 8:30 | adhoc |  VENTILY


Zapomeň na písničku, až půjdeš večer domů...

nojo

15. ledna 2017 v 21:16 | adhoc
V odbočce do zimy
přišlápneme plyn
a zahryznutý do obvyklostí
zůstaneme sytí
až do jara
Za stěračem pozvánka
na defilé hořkokyselosti
v nejlepší kondici

Už i ona nám
trochu sládne.

Galerie pod tvým obočím
mě jak psa vyvádí z míry
Vrčím
a odsypávám drobty slov
abych našla cestu zpátky.

Sloupek branky do zahrady
půlí portréty Bivojů,
co mnou prošli
Usrkávám mokrý červený
a sjíždím koleje
k obrazům,
vězněným za tvými obroučkami

Podříznutý obzor zase
pateticky krvácí
do sněhobílé sedačky
a chirurg s fialovými zuby
od borůvkového smoothie
se dáví smíchy

Korunovace tmy
je nabíledni
ještě nikdy
nebyly noci tak dlouhý
Podsypej mě trochou soli

a pomalu svlíkni
 


No a co

11. října 2016 v 22:31 | adhoc
Zase mě zabila
jedna jediná kapka nostalgie
přešla přes zelenou, aby se rozeběhla se do červený
jako splašená kráva,
co zapomněla na svůj věk
Přiměřeně s výčitkama v zádech
kde se míhá jen stín řas panenek bez očí
Kdo komu a co
zkouška na oko
Výzva, ať upadnu naznak
(s metaforou úsměvu)
od ucha k uchu,
kterou si jako jedinou
odečítám z daní
Zapráskaná od hlavy k patě
vzpomínkama na tebe
dávám té přecitlivělé svini šanci
stejně jako tvým prstům na strunách kytary
když děti usnuly
a v Císařským měli zrovna zavírací den

Co je to za padělek….!???
Vždyť říkám,
od ucha k uchu..

Další články


Kam dál